chromá tetka čepce, plachty, fěrtochy a šaty šije a vyšívá, u děda
pak zkoušel, zda-li by nedovedl na bruslecích a životkách, co
dokázala ona na svém díle. Starý Jílek měl z hocha radost, liboval
si, žádný že neví, co v něm jest, a prorokoval mu, až se vyučí
a kus světa pozná, že mu rovno nebude. Ale stařec po roce zemřel
a na radu přátel, hlavně Pavla Chadimy, dán byl Jeník Jílků
k mistrovi po okolí nejvyhlášenějšímu, k Stanislavu Marelovi
širokodolskému.

II krejčího Marela dávaly si šíti všecky okolní vesnice; lidu
selskému bylo právě trochu volněji, i počala se zámožnost jeviti
i ve stroji. Na panství litomyšlském, "zámeckém", panoval
pestrý, bohatě vyšívaný kroj mužský i ženský, lidé na Poličsku
"horáci" či "zalesáci" šatili se střízlivěji. Marel šil obojím, jak
kdo chtěl a jak si kdo poručil. Lidem "z Čech" brusleky, lajbíky,
životky a pláště pěkně vyšil, mezulánky a kabátky vkusně
pentlemi ozdobil a na temný kroj horácký našil tolik lumberáků,
knoflíčků a "penížků", že byl dost okatý a blýskavý.

Krejčí Marel krom své dovednosti lákal známosti k sobě i
veselou myslí; kdožkoli do jeho baráku zavítal, ze smíchu ani
nevycházel. Co den říkával chase: "Řemeslník musí bejt k lidem,
aby byli k němu. Cák by k našim někdo rád šel, dybych pořádem
skruhral a kázal? Na skruhrot jsou babky a na kázání kněží." @
Lidé vskutku rádi s Marelem si poseděli, a zavdali, ač věděli
do jednoho, že jest neznaboh, "machometán", že kostelu se
raději vyhne a že, když se trochu "natyje", vede nevěrecké řeči.
Říkával pak, že nevěří ani v Boha, ani v čerta, ani že je po smrti
jaké nebe a peklo. Marel býval každou chvíli družbou, chodil na
muziky i přespolní a slavil rád modrý pondělek, jak se tomu
v Chrudimi a v Praze, kde také nějaký čas dělal, kdysi naučil.
Chasu svou zaučoval všem svým způsobům a zpravidla se mu
s ní dařilo. Hoši od Marelů do kostela chodili jen, aby se s
"doukami" pošťouchali, písniček vojanských uměli více než pobožných,
krčmy všecky vytloukli a poprali se v nich nejednou. A s nimi
táhl, hejřil a toulal se Jílek, dával se od mistra a soudruhů
sváděti ke všemu, vedl si sice jaksi tupě, často jako ve snách 
ale přece s nimi vyváděl, na podiv všem, kdož pamatovali,
jakým byl samotářem, a kterak s nikým ničehož nic míti nechtěl.
A pojednou zase s kamarády neměl, od mistra vystoupil,
starého Pavla Chadimy se přichytil, na pout s ním se odebral, 0
zajisté nová to potměšilost tohoto hříšníka nenapravitelného!

To vše chasa u Mřeňů vypravovala široce hospodyni, zrazujíc
ji, aby nebrala si do statku Jílka, třeba byl tovaryšem mistra
Marela nejšikovnějším. Ale hospodář namítal, že Jílek v
po
4°