14

ARNE NOVÁK:

na oltářích a sloupech bylo roztaženo modré pašijní
plátno v dlouhých pruzích. A do tohoto barevného
temna vrhne Neruda náhle Rembrandtovu zář, která
tryská z kahance havířova; na to dá plynout z oken
lehýnké stříbrné mlze, měsíční a hvězdné ... z tohoto
tajemného záření a kmitání zrodí se onen. půlnoční
průvod stínů, ta španělská vidina, namalovaná
Rembrandtem a ne z rozjitřené obraznosti hochovy, jak
si myslí tupí positivisté.

Ale kdo zná ty tři stránky, nadepsané" U tří
lilií"? A přece v tomto zběžně naskizzovaném
výjevu, kde jako u Heina umrlci a kostlivci hudou
démonickou píseň průvodu k vášni tance, k vášni
sálajícího objetí, k vášni bouře, chytil Neruda svým
genrovým způsobem všecku vampyrskou romantiku
lásky a smrti. . Když rozšlehne se blesk, padne do
závratného reje tančícího zástupu reflex hromady
vykopaných bílých kostí; krásná, vášnivá tanečnice
v žíznivých a zázračných svých očích nese čerstvý
obraz matčiny mrtvoly ... a ve chvíli, kdy v
hromech jest slyšeti řvaní mrtvých z hrobů, vzdává
se děvče zcela šlehajícím plameni'tm rozkoše,
znásobené kontrastem tlení a smrti. Zdá se mně vždycky,
že přestávám být mladou dívkou pro zálibu v této
scéně, a proto ji čítávám tak často, abych si oddechla
od sentimentalily, od svého dobrého vychování, od
své společenské spoutanosti.

"Ale," - a tu mladá dáma ztlumila hlas a
dívajíc se s plachou úzkostí na architekta, pokračovala
tónem zastřeným, jakoby oroseným, "dovedu být
nad Nerudou také sentimentální a pak si nad jeho
povídkami popláči jako nad několika jeho
podzimními a zimními motivy. Chtěla bych se vsadit"
- řekla zas jasněji a pružněji - "že nikdo z vás
nezná tu smutnou dušičkovou povídku o Košířích,
o tom krásném hřbitově, kde jest nejvíce ptactva,