MlJ7.0Vt: A OSUDY.

13-

filosofickou onen pessimistický názor o vývoji
lidstva, jejž jsme odhadli na dně jeho nových básni
sepětim jich se staršimi díly. Neužíl oné myšlenkové
kostry za komposiční princíp svoji trílogie. INerozvíl
ideové svoji koncepce v jednotlívých dílech cyklu
"Svědomim ~věků" tak, jako hudební tvůrce
symfonie rozvíjí ve velkých větách své skladby základni
thema vždy plněji a bohatěji. Nadarmo sliboval
úhrnný název "Svědomim věků", přibarvený spíše
kazatelsky než básnicky, ideový organismus; místo
něho dostává se nám konglomerátu, pojeného
příbuzností látkovou. Sama básníka děsí místy pustá
nuda mechanického řazení, a proto snaží se
překonati ji sem tam drobnými ornamentálními výplněmi.
Mezi annalistickými výpisky zaleskne se v sluncí a
v mlčení bezejmenná historická krajinka.
Prostoduchý genre ze středověkého života usměje se mezi
klášterními rozvláčnými kronikami. Uprostřed
bitevních a diplomatických referátů zahlaholí břeskný
rhytmus starodávného vojenského popěvku. Nad
krvavými hrůzami protireforma~ními zatřese
lehkými křídly bezstarostný ohlas lidové písně.. Ale
i tyto volné neepické vložky stojí pod podobnou
starší Macharovou ornamentikou; často jim chybí
nálada a nejčastěji uzavřená a zralá plnost
básnic'kého slova.

Vedle myšlenkové organisace schází cyklu ještě
cosi nezbytnějšího: jednota osobnosti, kteráž by
nesla celek. Pamatujete se, jak jindy u Machara
i v básni nejobjektivnější krvácel kus jeho
životopisu? jak v obou primitivistických freskách ;,Matka
Husova" a "Matka Žížkova" propukala pyšná
intensita jeho synovské lásky? jak posměšný Alkibiades
provázel bitvu u Aigospotamů ironickými
poznámkami, v nichž syčel básníkův vlastní vztek proti
vůdcům národa? jak v monologu unaveného Augusta