254

ARNE NOVÁK:

tečnost svého kmene a svého kraje; chytají přesně
i jeho vnitřní pravdu. Jsou věrni domovu právě tak,
když malují zbožný sen, jako když portretují s
úzkostlivou fysiognomickou věrností; vyjadřují životní
realitu svého lidu neméně v ekstatickém lyrismu
koloristických plachých visí než v hranaté neohrabanosti
naturalistických scen sehnaných z davu škaredé
městské a tulácké luzy. Pravda kmenová není jen
souhrnem anthropologických znaků, jen věrně
zachycenou stavbou kostry, svalů, přesně vyjádřenou
stupnicí odstínů pleti, očí a vlasů; jest i shrnutím
životní úzkosti neb metafysícké touhy, vděčné
radosti neb zhořklého zoufalství, jak vypracovala jej
dlouhá součinnost stupňovitých generací toho onoho
kmene. Ve vlhkém a vlažném vzduchu
dolnorýnských nížin, jejichž úrodu obnovují každoročně
nové náplavy a vždy hřející větry, v srdcích plavého
lymfatického kmene dolnoněmeckého, přijímajícího
klidně a volně tučné dary úrody zemské vzniká
luzný sen o milostném ženství mladistvé Marie, jež
jest spolu slastnou milenkou i dobrotivou matkou;
dědí se z pokolení na pokolení. nabývá smyslové
intensity - - a najde se věrně, třeba že ve variacích
koloritu a figurálního zarámování, u všech mistrů
z Mohuče, Kolína, Dortmundu, Soestu a MOnsteru.
Skalnaté úvaly bavorsko-švábského pohoří, okoralé
končiny bránící se úsilí rolníkovu, vytvářejí spol u
s lidem tvrdým a kostnatým strašnou visi
umírajícího Krista, v níž shrnuta jest v konečný typ
veškerá zoufalá bída životního boje, celý křečovitý
výkřik těla ztrýzněného marným zápasem s půdou,
všecka pochybnost častokráte oklamané mysli o
božské dobrotě a o hodnotě života - - - a tento typ
malují právě tak mistři v Řezně jako v Ingolštadtě.
Norimberce i Rothenburce, v Memminkách i v Ulmu,
v Aušpurce i v Nordlinkách.