OD KONČIN ZEME VOLÁM NA VA.S,ROZPTY~
stádce oveček Božích, já, k končinám země zahnaný, smutný,
osamělý, osiřalý pastýř váš. Ach, uslyšíte-liž ještě které hlas
můj? Ajá uslyším-liž ještě hlas kterých vás v tomto
přestrašlivém strašlivých pohrůžek Božích, jimž sme nerozuměli,
naplnění?

2. Po všecken čas posledního našeho rozptýlení přede
čtyrmi léty, nemoha já vám přítomných služeb konáním k užitku
býti, činiti sem nepoPlíjel, co mi možného bylo, modlením se
za vás aohlašovánímsevám,některýmněkdy~ukou sv.ou,jiným
společně odevřeným napomenutím a potěšováním (v
předmluvě na bibličku a na vydané svaté zpěvy), až i napotpáháním
starání o poretování vás v bídě a nouzi; vše ještě v té pokorné
k Bohu a dobrotě jeho naději, že se v spravedlivém proti nám
a křesťanskému lidu zuření odhliví a nám poslední tyto rány
promine.

3. Ale poněvadž jiného posavad neviděti než mrákoty
hněvu a obstupujíc{ nás odevšad strach věc{ horších, nýbrž
dokomuého již zkažení, nemohu než ještě jednou, a to na posledy,
vám se ozvati, 6 milé v Bohu dítky. Propůjčtež mi ještě
jednou ucha svého a hlas řečí mých aťjest připuštěn k srdci
vašemu pro rozžehnání se mé s vámi smutné zde na zemi, ale
kteréž Pán, slitovník náš, obrátí v veselé společné vítání v vlasti
věčné.

4. Ach, přemilé Boží dítky, soudíte-liž pak všecky, co se
s námi děje? Jak zuřivě totiž i nad námi Pán splnil pohrůžky
své: Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce stáda. Ach, biti
sme a zbiti my, pastýři stáda vašeho, a vy, stádce naše,
prchali ste, až ste se rozprchali l~Obojí pak hynuli sme, až sme

11