né heslo »slepá láska mizerná je páska, uvědomělou je
pravá láska«. Neruda sám zpronevěřil se nejednou to='
muto hledisku, vždy ku škodě své myšlenky, často za
cenu prohry své poesie. N erudova obezřetná zdrželi='
vost v projevech vlasteneckých, jeho nedůvěra k hy=,
perbole řádící v tak zvané škole národní, jeho nepo=,
krytá schopnost odhalovati i domácí viny - tyto vlast='
nosti tak vzácné u básníků patriotických, byly rod='
nými sestrami jeho autok;;itiky a opouštěly Nerudu
současně s ní. Jsou-li v »Českých verších« třiatřiceti='
letého básníka nadsázky bolesti a zoufalství (»My ne='
umíme ještě umírat« neb »A chceš='H ještě, osude«),
diktované tíhou doby, ozvou se o deset let později
v »Kosmických písních« nadsázky zbožnění a lásky,
jež právě proto dobyly všeobecné přízně. Za to ve
»2pěvech pátečních«, kde básníkovi stále hrozilo toto
úskalí, zachránil se Neruda tím, že celou knihu přelo=,
žil do takové toniny, že každému tahu dal freskovou
perspektivu a dimensi, že zahrál na pathetických var='
hanách své lyrické exaltace pleno, on, jenž druhdy
podezříval každou exaltaci z nepravdivosti, každý pa='
thos z dutosti.

Pro Nerudu z padesátých let bachovské reakce, jenž
by byl p'-:.vní větu Dobrého poselství tlumočil dojista
větou »Na počátku byl Čin«, mohl znamenati jen je=,
diný muž velkou inspiraci životní, jako v té době je=,
diný Erben znamená mu z domácích spisovatelů
velkou inspiraci básnickou. Byl to Havlíček. V »Hřbi=,
tovním kvítí« apostrofuje mladý Neruda básníka »Ky=,
tice«, v »Knihách veršů« posílá pozdravnou apotheosu

21