v přísném roztřídění kastovním, tam nebylo, tam nemohlo býti
místa pro světlý a klidný zjev výmluvného kazatele, jenž v šerém
šatě, pod širým nebem českého venkova, soustředil kolem sebe
vděčné mlčení lidového zástupu, spjatého v bratrství prostou
silou slova božího, českého slova božího.

Kráčeje po Karlově mostě měl nábožný poutník před sebou
v oblacích posvátný ten stánek. Aby, byl však hoden vstoupiti do
něho a požívati všech milostí tam utajených, posiloval se
přímluvou a příkladem zkamenělých světců. Soudci kynul vlídně
sv. Ivo, lékaře vítali sv. Kosma a Damián, učitel nacházel ochránce
v Mikuláši Tolentinském, libomudřec vzhlížel s důvěrou ke králi
misionářů a zároveň k učenci, Františku Xaverskému. Ženy zvala
sv. Luitgarda k lásce nebeské, sv. Alžběta k dílům dobročinnosti,
sv. Anna k rodinné něze. Juda Tadeáš hlásal chválu přátelství,
Vincenc Ferrer vznešenost misií, Jan z Mathya Felix z Valois
důležitost vykupování z otroctví. Ale jako vladaři této církve
vítězné a pomocné trůnili vysoko ve vzduchu tři tvůrcové jesuitství,
postavou obři, s posunem imperativním; obklopeni přímo
zástupem duchovních poddaných, František Xaverský, František
Borgiáš a nade všecky Ignác z Loyoly. Neboť jak volá v roznícení
plamenný a květnatý kazatel té doby, Hynek Bílovský, v knize
"Coelum vivum", vydané r. 1714: "Eia, vivat Ignatius, vivat
Tovaryšstvo Ježíšovo! Vivat matka, rodička a zázrak světa, vivat
svaté církve srdce, zarmoucených potěšení, matka všech
duchovních řádů, ano matka všech lidí!"

Karlův most je symbolickým obrazem pravé cesty k dokonalosti
na zemi, barokní chrámy nejsou ničím menším, než symbolickým
předobrazením samých prostor nebeských. Chrámová loď, jejíž
klenutí zvedají smělé řady masivních sloupů s hlavicemi
rozkvetlými přetíženou nádherou exotických listů a květů, znamená
krá
27