15

to:ně "Národních Listů" dne 18. listopadu 1877 (viz
Sebra.né spisy Ja.na Nerudy díl XXIX. "Lertem do
pravdy" II. str. 34-38), kde nevinnou reklamu
chystané sbírky 'Obratně sloučil s návodem, jak čtenář
~á hleděti na "Písně kosmické". V 'této fingované
odpovědi mladé půvabné čtenářce věnuje Neruda
nejvíce místa Im'yšlenoeo délpe světelné dráhy z hvězd
až !na zemi; motiv ten, p'mbfraný již v uvedeném
článku z r.·1875, mění se pod perem básníkovým
v hlubokomyslnou satiru, vyznívající zádumčivým
tónem. Kromě toho hledá rozpustilý vtip Nerudův
v sluneční soustavě různé milostné a rodinné
zápletky, žertuje iOl jiných soustavách s několika
barevnými slunci, posmívá se s chechtotem
mlhovinám, zárodkům to světů budoucích. Stále však
pozoruje čtenář, jak Neruda od nejvážnější myšlenky
přechází k posměšnému vtipkování a opět jak od
btzuzdného žertu náhle se povznáší k smělé dumě
kosmické. "Jsem v nejopravdovějším zanícení,"
praví sám, "a náhle to mnou škubne; musím se mít
velmi, velmi na pozoru, aby z "písní kosmických"
nebyly pojednou - písně komické! Být čertem p
to . láká l"

I v hotové knize, která obsahuje XXXVIII čísel,
překvapuje toto nepřetržité střídání slohu
básnického i písně jsou uspořádány, tak, že hned za číslem
rozmarně ž'ertovným, ba rozpustilým, následuje
kontemplativní óda těžkého chodu, pak veršovaný
feuilJetou, lopět didaktická báseň vážného závěru atd
...'pestrá rozmanitost, nikoliv organická jednota byla
zásadou Nerudovou při ses ta\čen í sbírky. Pouze na
několika místech lze pozorovati jakýsi' pokus o
seřazení cyklů vnitřně souvislých; též není snad
náhodou, že v 'čele knihy stojí lehké, jaré, zpěvné
básně, kdežto v závěru vá.žné ódy, nala:děnépřímo
zachm uřeně.