ÚVOD.

Chceme-li poctivě a důvěrně porozuměti
svérázu onohc básnického pokolení, jež,
následujíc po generaci Julia Zeyera, Jaroslava
Vrchlického a Svatopluka Cecha, vtisklo v
posledních patnácti dvaceti létech naší
poesii svého ducha, nesmíme ustrnouti na
chápání jeho ideí a názorů, ačkoliv při prvním
pozorování zdají se zásadním dělítkem mezi
starším a mladším rodem básnickým.
Svéráz ten spočívá ještě jinde a ještě hlo\tbi.'ji
- v novém, o mnoho zjemnělejším a
stožitějším ž i v o tě doj m o v é m a cit o v é m
než byl ten, který určoval lyriku našich
otců. Intellektualnost živenou z jiných a
nových zdrojů ideových doplňuje nová
sensioilita, . a na novém obraze světa, vlastním
mladšímu pokolení, spolupracují vypěstě~
nější smysly, odstíněnější nervy, zjitřenější
srdce. Citlivý lyrický orgán našich básníků
chvěje se v každém otřesu duševnÍlho ovzdu-