Jan Hus dovedl učiniti z otázky reformace
životní problém celého národa, když rozpravy o
věcech víry přenesl s universitní katedry do
lidu a když své stanovisko zpečetil smrtí
mučednickou.

Jan Hus byl větší spisovatel než bohoslovec.

Jako universitní učitél, jenž si získal_nesmírnou
popularitu úspěšným krokem o znárodnění
vysoké školy pražské, přidržoval se běžného
realismu a spojil jej bez obtíží s radikalismem
Angličana \Vyclifa, v jehož nauce dočasně utonul,
a to tak, že v latinských svých spisech podává
málo více než parafrazi mistra oxfordského.
Jako český spisovatel a prostonárodní kazatel znal
však tento syn prostého venkovana cestu,
vedoucí neklamně k srdci lidu. Rozuměje správně'
potřebám přítomnosti, zavrhl v pravopise i 'V
jazyce archaismy a přizpůsobil je živému IUSU.
Dbal o rozkvět lidového zpěvu v kostele jazykem
národním a dovedl umění kazatelské, které
přenesl konečně z chrámu pod širé nebe, k veliké
dokonalosti. V duchu literární tradice staročeské
kořenil svou řeč živly gnomickými, lidovými
metaforami, realistickými obrázky ze skutečnosti.
Nezavrhoval satiry, paskvilu, zkresleniny, jichž
vydatně užíval ve svých ,spisech polemických,
ale naopak byl ztělesněnou vlídností a něhou v
osobních projevech, zvláště v proslulých listech
posUaných ze žaláře žákům a krajanům. Za
každou slovesnou prací Husovou stojí celá
osobnost, soustřeď-I,ljicí v sobě hlavní síly svého
národa ve své době. A tato osobnost vstoupila dne
6. července 1415 na hranici v Kostnici, aby
po
II