Celý jeho vývoj směřuje však ktorou, aby onu
vrozenou skepsi a ironii překonal a dopracoval,
či spíše domyslil a dotrpěl se absolutní jistoty.
Nehledá jí ani u BohR, ani v náručí ženině, ani
v klinu přírody, nýbrž v bezpečné jednotě 8
národem, ale tu dovede jeho rytířsky hrdá a
neústupná mysl přijmouti pouze, kdyby karakterní
národ stál na svobodné půdě. Takto došel
Viktor Dyk, krajan Svatopluka Cechaa 'V lečcems
pokračovatel Jana Nerudy, k poesii českého
nacionalismu a při ní stál věrně 8 důsledností
pravého muže jak za let politických zmatků, tak i
v dobách vále<:'Ilých zkoušek; politický
sarkasmus, lyrická dialektika, duchaplná pointa
sloužily mu v jeho úsporných a narážkových
verších k tomu, aby varoval před slevením s ideálu,
formovaného již v národním obrození. Dožil se
v plné tvůrčí síle toho, že tento ideál byl
uskutečněn vybudováním Československé republiky.
Tu však přihlásil se znovu starý romantik v
něm. Nespokojuje se s tím, čeho ~iž dosaženo,
nýbrž povzbuzuje stále k vyššímu; jest raději
donem Quichotem ideálu než spokojeným
příživníkem pohodlné skutečnosti; svatý neklid,
hárající v něm, jest vzpruhou mravního vývoje.

Ani Theerův idealismus všemu na vzdory, ani
Dykovo rytířstyi nedosažitelného nevyjadřuje
životního názoru a básnického vyznání dnešní
lyrické mládeže české; uznává-li tato vůbec
mistry v generaci předchozí, jsou jimi Fráňa
Srámek a Stanislav K. Neumann. Tento retorik
zdravě lačných smyslů, prošed dekadencí,
zakotvil v radostném natu.rismua stal se
chvalo
75