bývá mezi lidmi shody, k verši otevírajícímu jako klíč srdce
otupělá a k okřídlené periodě kazatelově, jež letí až k prahu
království božího.

Zdá se na pohled, jako by Jan Amos Komenský byl v dílech
svých zanechal nám nad jiné věrný a štědrý otisk důvěrného
svého lidství. Zůstaly po něm dopisy, které jsou přímo zpovědí;
jinotaje jeho křesťanských a mudřeckých knih mají silnou a
trpkou příchuť osobního prožitku; životopisné poznámky, tak
hojné v dedikacích, předmluvách i vsuvkách jeho prací
odborných i časových, podávají vedle zevního rámce též vnitřní
příběh duše; spisky obranné neúčtují pouze s protivníky, nýbrž
i se sebou samým: Komenský byl přísný a otevřený genij
upřímnosti.

Životního jeho obsahu nevyčerpal, kdo pojal do duše tři
hlavní proudy jeho činnosti: úsilí pedagogické, jež lidstvo
stupňovitě vychovává, snahy pansofické, které uvádějí národy
k svatebním hodům vážného křesťanství s kvetoucí skutečností
a hOTování irenické smiřující znepřátelené člověčenství - toť
pouze Komenský veřejný, světoobčan a organisátor, člověk
obecného poslání, jenž se úplně ztrácí ve své evropské úloze.
Do široka, zrcadlíc v plných a klidných vlnách nekonečnost,
tehdy sotva tušenou, plyne toto trojříčí, jež, přijavši přítoky
z kvetoucích luhů vědecké renaissance i ze strmých hor nauk
reformačních, vtéká do moře encyklopedického osvícenství; bíli
ptáci ryzejší lidskosti vznášejí se toužebně nad těmito valnými
vodami, na jejichž dně jako báchorka spí obrazy biblického
křesťanství.

Řečištěm mnohem těsnějším, jež občas zúží nebezpečná
skaliska, prodírá se čtvrtý proud; naráží divoce na slapy, tvoří
záludné víry, hučí a kvílí, leč chvílemi zvoní stříbrem o tvrdý
kámen. Jest to onen hlas přemýšlení a utrpení, který k nám
mluví z Komenského děl osobních, ať myslíme na zpovědi srdce 13