tušená psychologie básnického díla, již přemyslil V. Dilthey:
všecko básnické tvoření jest v podstatě odrazem vnitřních zážitků
poetových, uměleckým rozvedením jeho prazkušenosti,
individuální synthesou a obměnou daných forem a osobního obsahu.
F. X. Šalda však ty mistry nepřejal, nýbrž prožil a jejich zásady
organicky sloučil se svou nejosobnější filosofií i methodou
literatury: podstatou a jádrem, a tedy nejvlastnějším tajemstvím a
nejspolehlivějším kriteriem básnického díla jest jeho slohové
ustrojení, jeho vnitřní i zevní forma - tu studuje kritik tedy
nejusilovněji. A proto ústředním problémem knihy »Duše a dílo«
jest- analysa a hodnocení stilu romantického.

203