kovským neb pohlížejí na lid s hlediska kusého a jednostranného.
Kdežto praktické, účelné, rozumácké století XVIII. v
aristokratickém svém osvícenství shlíželo na lid s výše svého tak
spokojeného, tak blažícího, tak hotového názoru a dávalo mu ve
spisech populárních skrovné a ušlechtilé almužny poznání ze
svého pokladu moudrosti, vědy a pravdy, postavil se romantický
směr, představovaný především básníky a sběrateli
prostonárodní ch památek, na stanovisko opačné: viděl v lidu zázračný
odkaz ztracené přírody, poslední zbytek původní krásy,
nepřebraný souhrn primitivní dokonalosti. Kdežto tedy osvícenci lid
podceňovali, snažíce se velmi povrchně přizpůsobiti jej své
patentované učenecké pravdě a životní moudrosti, přeceňovali
romantikové kulturu lidovou, nepřihlížejíce k živým potřebám
přítomnosti a neuvědomujíce si myšlenkové nevyspělosti lidu ani
jeho zpožděného vývoje. Jestliže osvícenci F. F. Procházka, V.
M. Kramerius, Fr. J. Tomsa, Jan Rulík, Jan Hýbl viděli v lidu
pověrečný a zatemnělý dav, který dlužno osvítiti nepůvodním
sice, ale jasným a pronikavým světlem vznešené vzdělanosti
novodobé, pohlíželi romantikové F. L. Čelakovský, P. J. Šafařík,
V. Hanka k lidu jako k ideálu shrnujícímu v souladu
charakteristickém a s poetičností radostnou základní rysy povahy národní.
Havlíček, jehož rozum i zkušenost vinily oba názory ze lži a
z povrchnosti, hleděl na vše naprosto jinak; viděl v lidu
významného a hlavního součipitele národního obrození, součinitele, s nímž
jediné vedle inteligence lze počítati; shledával na venkově
utajené mravní síly, které by mocně mohly hnáti kola života
národního - ale připomínal stále, že síly ty nutno vybaviti, že
součinitele toho dlužno teprve získati, - že tedy první práce jest
uvědomování vrst-ev lidových, probouzení ukrytých hodnot v lidu,
pěstování a šíření inteligence lidové.

Tento názor, zavazující k úsilné, soustavné a drobné práci, jež

se neleká prostředků a nástrojů sebe skrovnějších, souvisí těsně 295