Osobní názory Jungmannovy, kolísající mezi
voltairovsk~'m osvícenstvím a citovou romantikou, vysvítají z jeho
ZIÍ/li.';!OI, vedených od r. 11'45. a z jeho četné korespondence.
z níž nejdůležitější jsou dopisy A. Marko\'i a J. Kollárovi.

Osobnosti Jungmannovy nelze vY3tihnouti jedinou
formulí. Jako vě<lt'cký pracovník. jako literil.rní organisátor,
jako vŠl'strann~' spolutvůrce novodobé č<'ské literatury,
jako buditel národní stojí Jungmann velmi vysoko.
Stísn("né a nejistt, ovzduší reakční doby. spor staré generace
Dobrovského s nov~'m pokolením vlasteneck~'ch
romantikú vYP("stily v složité duši Jungmannově nedůvěi'ivé
opatrnil't\'í a př'íkré stranictví. rysy to, jež se odrážejí od
skvěI~'ch vlastností jeho povahy: nadšené obětavosti,
neúmornt' pracovitosti, nezištné lásky k národu, k jazyku. k
literatuh" rozhodné svobodomyslnosti a horoucího nadšení pro
wlikost Slovanstva.

Jun g man n o vou š k o I o u naz~'váme osobní
přátele Jungmannovy, shodující se s ním v zásadách i \'
literárníeh snahách. zvláště ve sklonech klasicistick~'ch: jsou
to Antonín Marek a Matěj Milota Zdirad Polák, k nimž se
druží Jungmannovi spolupracovníci vědečtí. Jan Svatopluk
Presl, Jan E. Purkynč a s nimi souvisící \'ojtěch Sedláček.
Stranou stojí Václav Hanka s Václavem Aloisem Svobodou
a Josefem Lindou, kteří společně pracují na pod\'ržen}'ch
památkách.

Přední z b á s nic k é š k o I y. Antonín ~L'l)'('k
(17851877). st' narodil v Turnově. na studiích filoEofických \' Praze
Sl' stal stoupencl'm snah osvíci'nsk~'Ch, v semináři v
Litomi'řicích. kdl' uzavřl'! životní přátl'lství s Jungmantwm. se probudil
k nadšl'ní vlastelwckému a slovanskému. Jako kněz pUEcbi!
v st'\'erov)'Chodníeh Čechách. jmenovitě \' Libuni na JiČínEku.
Zemřl'l na odpočinku na Smíchově. Ant. Marek byl
nejduvěrnějším přitelem a pomocníkem Jungmanno\'~m a jt>ho ne
rozsáhlá. alt:> v~'Zl1amná činnoEt básnická, publicistická i \'ědecká
Iwse stopy púsobení tendencí Jungmanno\'~·ch. S\'OU
činnost zahájil jako básník ódou .1/tÍ dast (v Hlasateli 1 S07) :
jeho formálně dokonal~·m. ale těžkopádn~'m ódám. elegiím
a lH'roidám pNznlčn~'m i l'asoměrn~'m chybí \"lastní
posVl'cení básnické. které nahrazuje rétorickou \·'·mluvností.
V~'znamné jsou však sV~'m př'es\:ědi'ením oS\'íceilsk~'m,
propracovanou ideou slovanskou se sklonem k ruskému
\'~'chmlu. sV~'m citov)'m rozhorlením nad politickou mdlobou
národa i Slovanstva: možno v nich hledat prÚpra\ll ke

164