slovácký na Moravě a na Slovensku, který v povídce české
byl celkem novinkou. Když později volila své látky ze
slovinských Korutan kolem Zeleniku, bavila znovu novostí
scenerie a svěžestí lidových typů, ale tu již pronikala
konvenčnost a povídavost, kterými tI1pí její 'povídky z pražské
t. zv. »lepší společnosti«. Význačnější z jejích četných
sbírek jsou: Obrázky ze Slovácka (1886---=1889), Črty ze
Slovácka (1890), Korutanské povídky (1896), Když hvězdy
padaly (1898), Talmové zlato (1901), Jarní vody (1912),
Dědicové (1913) a j. Obě její dramata ze života
slováckého, Gazdina roba (1889) a Její pastorkyňa (1890),
zhudebněné .Foerstrem a Janáčkem, způsobila značný rozruch
jako časné příklady realistické hry lidové na jevišti
Národního divadla.

Hloub než G. Preissová vnikl pod pestrý povrch lidového
života slováckého Jan Herben (1857-1936). Narozen v
Brumovicích u Hustopečí uprostřed moravského Slovácka 7.
května 1857, byl vychován v brněnské škole Bartošově
k pochopení národního svérázu moravského a za
historických a jazykových studií na universitě v Praze jako čelný
člen družiny »Zora« odmítal vlivy západních literatur. Za
bojů o realismus byl vedle Masaryka jeho neúnavným
propagátorem a založil pro jeho stoupence »list věnovaný.
veřejným otázkám«, »Cas«, který od r. 1886 vycházel do r.
1915 a byl s přílohou »Besedy Času« hlavním listem
realistů. Boje tohoto období popsal v důležitém díle
vzpomínkovém Deset let proti proudu (1898), jež přešlo do
úhrnné Knihy vzpomínek (1935). Život svůj zasvětil
noyinářství a politice; tehdy odcizil se rodnému Slovácku a
druhým jeho domovem se stalo Táborsko; pobyt zde
střídal s pobytem v Praze, kde zemřel 24. prosince 1936.

Pod vlivy literárních proudů českých a upozorněn
realistickou literaturou ruskou na mravní otázky,
zachvívající slovanskou duší národní, ukázal se Herben
podrobným, věrohodným a láskyplným kronikářem rodného
svého kraje. Sbírky jeho namnoze rázovitě humoristických
obrázků a pova.hokreseb ze Slovácka, ~de původně
převládá prvek národopisný, jsou: Moravské obrá.zky (1889),
Slovácké děti (1890) a Na dědině (1893). V stoleté
kronice slovácké rodiny od doby tereziánské Do třetího a
čtvrtého pokolení (1892, pokračování 1908, defin. vyd.,
dovádějící děj až do Herbenových studentS'kých let, 1921)
řeší Herben na širokém základě otázku dědičnosti a
»ma
402