feuií1etonistika Nerudova nezustala beze vlivu. Jsou to
vedle prvotiny Z chudého kalamáře (1880) na př.
tytosbírky: Páté přes deváté (1895), Na různé adresy (1902),
Z povídek nedělního kronikáře (1920), O třech nebožtících
a jiné historky nedělní (1931), Rozházené kapitoly (1936).
K druhé skupině počítáme sbírky jeho pražských
genrových obrázků, charakteristik pražského lidu,
humoristických povídek; jsou to mimo jiné Pražské figurky (1884
a 1886, 2 sv.), Drobní lidé (1888, 2 sv.), Z pražských
zákoutí (1889), Bodří Pražané (1893). K tomu přibyly
soubory: Staří mládenci (1908), Zenitba páně Karafiátova
(1911), Foxl Voříšek (1912), Z pamětí starého mrzouta
(1914), Pan Koriandl a spol. (1935) a j. Románový
rozměr mají kronika rozvratu chudé pražské kramářské
rodiny U snědeného krámu (1890), nejlepší práce
Herrmannova, pak humoristický román pražského banausního
měšťáctva o dvou částech, Otec Kondelík a ženich Vejvara
(1898) a Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1906). Z prací
ieho stáří: Příběh dušičkový (1916), Z notýsku Pavla
Oamrdy (1917), Vdavky Nanynky Kulichovy (1918),
Artur a Leontýna (1920), Felíčkův román (1924 a 1925)
a j.; v těchto seriálech nemírně rozvleklých zavládá
namnoze sentimentalita ve.dle očité tendence výchovné.

Zvláštní pozornost věnuje Herrmann, sám pěstitel
humoru sentimentálního, brzy burleskního, organisaci
literární humoristiky české. R. 1881 uspořádal antologii
českého humoristického básnictví Humor českého ParnasS'1f.
(výbor doplněn Veselou hodinkou K. Lužana [K.
Čvančary] 1904). Od dob Nerudových, jenž byl po nábězích
doby Rubšovy i Bendlovy a po satirickém humoru
Havlíčkově jediným českým humoristou vyššího slohu, pěstoval
humoristiku umělecky pouze Sv. Čech. Vedle něho vyrojilo
se mnoho autorů směšných a ubohých humoresek,
vypočítaných jen pro chvilkové obveselení; psali je na př. Karel
Tůma (v. v.), Josef Štolba (v. v.), Václav Štech (v. v.).
Nejlepší humoristické práce obsahovaly dva humoristické
časopisy: »Paleček« a »Švanda dudák«, oba s Herrmannem
těsně spiaté. Nepolitický Paleček (1872-1887),
založený v nak1. Ottově, byl zprvu redigován J os. Štolbou a Aug.
Nevšímalem, r. 1876-1878 řídil jej 1. Herrmann. Švanda
dudák, »poutník humoristický«, vycházel vedením
Herrmannovým plných 32 roků, 1882~1914; také když byl po
válce v 1. 1924-1930 obnoven, účastnil se Herrmann
re
H9