(1924). Vilém Rozkoč (1923) předvádí v rámci žižkovské
periferie a výtvarnické bohémy umělecké prohry i
erotická pohoršení sochaře z proletariátu, který pak, jak
dolíčeno v Řešanech (1927), prochází jako francouzský
legionář světovou válkou a rehabilituje se v malém
městečku západních Čech tvorbou a láskou.

Souběžně s těmito velkými skladbami s poměrem
měšťanstva a umělecké bohémy v popředí vznikly sbírky
povídek namnoze z pražského učeneckého a uměleckého
'Světa: Z města i obvodu (1913), Siláci a slaboši (1916),
válečný cyklus Ad hoc (1919) a vulgární a tělesnou erotikou
přesycené Čtyři odvážné povídky (1926) pražských
námětů. Obhajoba determinismu v duchu materialistickém,
demonstrovaná bizarním osudem filosofovým, Psychologie
bez duše (1928), je poslední dokončenou povídkou
Čapkovou. Polopovídkou, poloessayem jest Větrník (1923),
rozmarná to kritika vlastního postupu koncepčního a
tvůrčího s nájezdy na kritiky děl K. M. Čapka, nejříznějšího
polemika mezi českými autory vedle F. X. Šaldy a J. S.
Machara. Ve všech těchto pracích K. M. Čapek znovu
osvědčil jedinečný dar vciťovati se do nejrůznějších okruhů
životních, zvláště do světa učeneckého, novinářského,
výtvarnického a hudebnického, ale i do prostředí živností
a řemesel, lékařství, soudnictví, obchodu a války a
vyvážiti z jejich sociálního svérázu zvláštní osudy ~ povahy.

V románovém i povídkovém díle K. M. Čapka-Choda
český naturalismus vyvrcholil. K. M. Čapek-Chod jest
důsledným naturalistou především soustředěným a
pronikavým studiem sociálního prostředí a závislostí jednotlivce
na něm. Naturalistická jest stejně jeho záliba ve všech
projevech sexuality jako jeho zájem o rysy chorobnosti a
úpadku ve společnosti, hlavně měšťanské, kterou vedle
techniky !,ozvrací vítězný nástup proletariátu. Umělecky
se K. M. Capek-Chod v lecčems od naturalistické školy lišil.
Přepínaje detaily a zkresluje skutečnost, dospíval často ke
karikující grotesce, která s barokností slohovou
charakterisuje jeho výraz. Hlavní odklon Čapkův od básnické prakse
západních naturalistů záleží však v účasti vla:stní osobnosti
s látkou a postavami knih, jež mu nebyly studiemi
lhostejné skutečnosti, nýbrž kusem vlastního života.

Od počátku své literární dráhy snažil se vyřešiti
základní konflikt mezi materialistickým naturalismem a takměř

507