-1922; památníkem této velmi podnětné činnosti jest
jednak kniha divadelních proslovů P'řed oponou (1921),
jednak osobitě temperamentní Re.žisérův zápisník (s
pseudonymem Richardson, 1923).

Drama Mahenovo skládá pouhou část jeho
mnohostranné, chvatné a kulturně kvasivé činnosti slovesné;
vyznačuje se tím, že vystřídává nejrůznější formy scénické, od
tragedie až po filmové libreto a mžikový sketch. Skoro
vždy vypracovává Mahen jen hlavní postavu, ponechávaje
ostatní v náčrtu neb v polotemnu; většina jeho figur jsou
mladí mužové na rozchodu s jinošstvím, zmítaní neklidem,
bičovaní odbojem proti zevnímu světu, snažící se o vnitřní
svobodu všemu na vzdory, kdežto ženám a dívkám přiřčena
v Mahenových hrách úloha jenom podružná. Po několika
dramatických pokusech, z nichž první je z r. 1905, došel
velkého úspěchu v látce posvěcené literární tradicí
slovenskou, Janošíkem (1910), junáckou písní loupežnického
bohatýrství a lásky k svobodě. Do dějinné minulosti rodného
Čáslavska sáhl selskou tragedií domova a víry na sklonku
protireformace, Mrtvé moře (1918); v obou těchto
historických dramatech podařila se mu kresba postav
nejplastičtěji. Přes stadium dramatických nápadů a náčrtů
nepostoupily jeho hry z přítomnosti: studentský žert Uli.čka
odvahy (1917) a podobný jemu Ohroust (1920), realistická
anekdota s prvky nadpřirozenými Píseň života (1919),
náladová kresba Lavička (1919); tragedie válečného slepce
Nebe) peklo) ráj ... (1917) a hra vojenského zběha
Dezertér (1923) pronikly k hloubkám lidského utrpení,
časovými poměry podmíněného. Z pozdějších jeho prací
dramatické formy, k nimž se řadí filmová libreta Husa na
provázkU' (1925), veselohra Praha-Brn o-Bratislava (1927) a
dvojdílná malba poválečného měšťanství Rodina
193(1934), vynikl humorem a poesií východního prostředí
Nasreddin (1930). Jiří Mahen jest dramatikem tělesné i
duševní útrapy a osvobozování se neb vzpoury proti ní. Tělesní
i duševní jeho trpitelé i vzbouřenci svíjejí se hned zajíkavě,
hned v horečné monologické výmluvnosti. Mahen nanáší
barvy, plýtvá drastickými slovy, hromadí diskuse spíše
novinářské než básnické, ale také odbíhá od ústřední otázky
a hlavního děje.

Impresionistická jest také Mahenova výpravná próza,
v lecčems blízká mladistvé novelistice Šrámkově; románové
šíře dorostla jen kronika studentské bohémy Kamarádi

633