skutečností mnohdy proud transcendentna a užívajíce
nejednou účinné formy baladické. Jsou to Fu (1924),
Dvojníci a sny (1926) a Sedmero zastavení (1931), jež náleží
k ozdobám současného českého novelistického umění;
doplňují je důvěrné a hravé Povídky pro Jiříčka (1927).
Mistrem této novoklasické novely stal se Kubka sbírkou
Skytský jezdec (1941); každá z jeho 10 novel jest
sugestivním zpřítomněním dob dávných i nedávných, jejichž
typická náplň soustředěna je do hrdiny, takže se jeho duše
stává zrcadlem doby. Poslední novela, jež dala sbírce
jméno, ztělesňuje tak v osudu svého hrdiny rozpolcenost a
mnohostrannost moderní doby. Na této cestě pokračoval
v sedmi povídkách Pražské noktttrno (1943), jež evokují
pražskou minulost v jejích významných obdobích s
jemným koloritem dobovým i s jistou dávkou exotismu, a
v knize Karlštejnské vigilie (1944). Pobyt na Rusi vznítil
také odborně literární zájem Kubkův pro Rusko, z něhož
vyšly průkopnické essaye Básníci revolučního Ruska
(1924) a několik překladů.

Kriticko analytický duch, jehož se při zobrazování
československých dějů legionářských jak Koptovi, tak Kubkovi
nedostává, vyznačuje nejstaršího legionářského spisovatele
českého Jaroslava Kratochvíla (* 1885, -r 1945 v Terezíně),
jenž zastával v konfliktu bolševické vlády s
československým vojskem stanovisko krajně příznivé komunistickým
revolucionářům na Rusi a pojímal českou revoluci jako
součástku sociálního pozdvižení světového. Zásady ty
vyložil v historickém spise Cesta revoluce (1922). Na téže
základně vybudována jest jeho románová kronika
československých legií na Rusi Prameny (1934), psaná ostře
analysujícím a živě charakterisujícím perem střízlivého
realisty, který svůj chladný pohled do nezkrášlené skutečnosti
soudobého moravského venkova osvědčil obrázky Vesnice
(1924) .

Zřejmá záliba čtenářská v legionářských námětech
povzbuzuje konvenční spisovatele, aby opatřovali další četbu
tohoto druhu a nahrazovali tak svými válečnými a
bitevními obrazy historické letopisy Jiráskovy, s nimiž soutěží
také rozlehlostí svých knih. Světlo a stín jsou zpravidla
schematicky rozvrženy; s bohatýry zbraní i smýšlení
kontrastují bodré postavy rozmarných vtipálků z lidu,
schopných statečnosti i oběti; v rodinných vztazích, v elegické
touze po domově, ve věrnosti vojáků vůdcům i praporům

667