i výkladům z teorie slovesnosti. Velké služby vydavatelské
a interpretační věnoval Píša svému příteli Wolkrovi.

Kritickými posudky i příspěvky literárně historickými
(na př. o J. z Wo.ikowicz) řadí se sem i Bohumil Novák
(* 1908), autor lyrického románu Velké děti (1936).

Proti literární kritice socialisticky orientované a
namnoze i socialisticky tendenční obrací se hledí Josefa
Knapa a jeho družiny: uvědomělý odpor k cizomilství,
hlubší smysl pro tradici, bedlivější zřetel k citovému
obsahu slovesných děl proti jednostranné ideologii přesahuji
u Knapa svým významem jeho propagační zdůrazňování
půdy a selství.

Ze studií literárně psychologických vycházejí nejlepší
práce býv. brněnského knihovníka Pavla Fraenkla (* 1904
v Hradci Králové) ; použitím nových dušezkumných metod
a pronikavým rozborem detailů docházejí pozoruhodných
výsledků, které však autor zastírá mnohomluvným
výkladem. Kromě o vztazích Masarykových k Vrchlickému
(1929), o poměru Masarykově k literatuře (1930), o
Masarykově kritice titanství (1932), o titanismu
Dostojevského (1931) a o Nerudově lyrickém cyklu »Otci« (1933),
uveřejnil stručnou a hutnou přehlednou knížečku K vývoji
novodobé české literární kritiky (1930) a první část
monografie Otokar Březina. »Mládí a přerod« (1937), kde podle
vlastních slov míní podati genesi Březinova díla, hlavně
v prvních dvou knihách, »ve smyslu
teleologickém«.Fraenklovy hojné posudky literární, zvláště v »Naší době« a
divadelní v »Národním osvobození«, trpívají podrážděným
impresionismem a výrazem pastosně naneseným. Kritikové
Karel Polák a Jan B. Čapek pronikli více v literárním
dějepise (v. n.).

Gotzův i Píšův požadavek, aby básník byl
spolupracovníkem sociální revoluce světové a aby kritik přihlížel
především k sociologickým vztahům umění, došel radikálního
vystupňování v B. Václavkovi, K. Teigovi a Ferd.
Soldanoví. Kritický mluvčí proletářského básnictví A. M. Píša
dovodil přesvědčivě, že poetismus, jehož někteří
představitelé, jmenovitě Vít. Nezval a Fr. Halas náleželi k
nejhorlivějším vyznavačům doktriny komunistické moskevského
ražení, jest s revolučně proletářskou poesií těžko
slučitelný, nehověje ani životním názorům, ani estetickým
potřebám osvobozené třídy proletářské; to platí s některými
obměnami i o hnutí nadrealistickém. Naopak důsledný
prů
45 - Arne Novák: Stručné dějiny literatury české.

701