IWIlEf; A LANGEH.

229

v němž žil; cítil s osobami, jel pozoroval; neměl
vazných námítek proti poměrům, které jej obklopovaly:

Rubeš byl humoristou, ale nebyl satirikem.R V té
příčině jej případně k Jaroslavu Langrovi přirovnal již
K. Sabina (ve ,Vlastimilu' r. 1840), jehož pěkný úsudek
vždy ještě lze opakovati: ,Langer má více ideálnosti,
pročež u něho i vyšší zápal a výlet, jako i poetičtější
názor přírody a života pospolitého. Rubeš však jest
opravdovějším u vystavování obrazů svých ze života, a
věc jím vyobrazená sama sebou stává se směšnou, bez
vylíčení a namáhání se strany básníkovy. Langer tepe
v satirách, Rubeš baví v obrazech; Langer chtěl uvésti
v posměch mnohé vady pospolitého života, u Rubše
vady tyto samy sebou co směšné se představují đ
protož Langer co satirik, Rubeš co humorista se zjevuje'.

Kontrast Rubše a Langra vrací se v literaturách
li V několika pracích pokusil se Rubeš též o krotkou,
umírněnou satiru literární, která jasně ukazuje, že nebyl povahou
trpkou, podrážděnou, rozjitřenou, jaká podmiňuje všecku ostřejší
satiru. O ironickém receptu na výrobu novell v slohu tehdejších
rodinně sentimentálních povídek, jejž dává panu amanuensovi
Antonínu Prášilovi jeho přítel, jsme se již zmínili. Sentimentální
ídyllism romantické lásky české současné lyriky paroduje
deklamovánka ,L á s k a'; typického zástupce této erotiky B.
Jablonského a jeho ctitelů dotýká se Rubeš ironicky v měsíci máji
,Stoletého kalendáře'; v deklamovánce ,Člověk malá
po h ád k a', jež vznikla z parodie Amerlingovy stati ,Člověk velká
pohádka' posmivá se Rubeš Kollárově směsi erotiky a
vlastenectví: ,srdce máme jednomu a jednou dáti; jakžto ale uděláme,
chceme-li vlast a Mínu milovati?' V básničce ,Š ň u p k a'
parodují úvodní verše ballady Hněvkovského, ,H o ry mírů v sk o k'
mění se chvílemi v travestii romance Griesel-Markovy a
chvílemi v parodii Máchova ,Máje'. Deklamovánka ,Básník', líčící
strasti českého poety, podává velmi žertovnou revui poetických
VZOdl tehdejšího českého písemnictví.