EPIGONSTVÍ V LYRICE.

35-

přemýšlející, hloubavé hlavy, nýbrž jen dílem chladných,
mdlých rukou.

A přece studium těchto podružných zjevů, od nichž
se aesthetický zájem naší doby důsledně a navždy
odvrátil, není bez zajímavosti; právě na nich lze zřetelně
a jasně sledovati rozvojovou linii české poesie.

I povrchnímu pozorovateli ukazují formální
vyspívání a zdokonalování českého verše, kolísavšího dlouho
mezi imitací antických rozměrův a krajní volností lidové
písně, mezi násilnostmi časomíry a povrchností hrubé
skandace slabik; dávají mu nahlédnouti v rozvoj české
obratnosti rým ovací. Starší z podružných oněch básníků
ještě lopotně zápasili s veršem; mladší naopak
veršovali a rýmovali takřka s řemeslnou lehkostí a rychlostí
bez náležitého zření k souladu formy a obsahu.

Podobně jako vnější útvary veršové, mění se
vývojem i vzory a předlohy poetické. Zprvu bylo hledati
je za hranicemi, a tak jest tato česká epigonská lyrika
souhrnem ohlasů básnictví hlavně německého, které
nalézá své napodobitele v Čechách o více než sedmdesáte
let zpožděně. Klopstock, jehož jméno v dvacátých a
třicátých letech století XIX. jest ve vlasti jeho jen
prázdným zvukem, ozývá se tehdy opětovně v drobné české
lyrice; 1 zastaralá forma horatiovské ódy, přežilý genre
aesopské bajky shledávají se stále ve většině sbírek
básnických; odložená veteš rytířské a klášterní
romantiky náleží až do r. 1848 k nezbytným rekvisitám české
poesie. Leč zvolna ustupují cizí básnické předlohy
vzo
1 Viz A. Novák, Klopstockův vliv na poesii českého
obrození. V. Ohla.>y Klopstockovy v drobné lyrice českého obrození.
Listy filolog. XXXI, 1'104, na str. 30-34; tam viz i podrobnější
charakteristiku veršů Herzogových a Kociánových.

25*