"ž I J I S B O H EMA S B O H Y"

Zůstane trval,ou pýchou a ctí mladších básn~ků oe1ských, že
naplnili své veršeživoucílrn dechem božství, že po stezkách
pozná'ní i l11ia ces!tách láJsky hledali dychHV1ě pOkOlrIll.ý a přece
Osvobozující .styk s Bohem, a že tázavý; an!o lPodhyboíVačný IPostoj,
jej Ž zauj ali k mravním a společenským vztahům .č1oíVělka',
mnohonásobně podmíně,ného, nezabránil jim, aby se oddaH cele a bez
výhmdy nazíránia prožívání božského Absolu!tina. Ještě
Macha,rov.a poesie, tak příz1načná pno myšlenkové ovzduší z'a
SOIUmraku století v Čechách, rozbíjda své pyšné a vlzdorovíté stany
pod nehem, v nčmž není Boha a na púdě, odkud soběstačný
hrdina občanskéhorozumn i pozemsiké vůle nelvysílá, lha necítí
nejmenší potřeby v}'1síl:ati modHťby. Nadohro jinou inspiraci má
jižrozjima.vá lyrika Anto!nína Sovy: v prv!ní, sta'rš:í své části děsí
se a uniká ze svctta, kde vyhynula nejen přiJt,omnost, ale i milrost
hožská, :v druhé, kladné Isvé půli, s jasnosti visiolnáJře a s
nedo;ČJkalv.Du touhou chiliasty tuší, ha zjišťu:je zirození nového
božstv:a, ktelré však nedlí tflanscendelntně mimo svět, nýlbr'ž skryto
jest v mravní oele našich ,otČÍštěných a omládlých srdcí. DolkOJ1Jce
p,wkv básnické mystice Otokar:a Březiny prosycllje světlá
a silná přítomnost Nejvyššího jména každou visí ze!vního světa
a každou úv;a.hu o mravním poslání j lobrazy, v které se básníku
vtěluje p':J1znání země i tušení hvězcL, !nejsou neIŽ znamení
svrchovaného Jsoucnia, a všesvě:t1olvý řád mravních hod:nio;t, do něhož
myslitel polmr:ně vpíná svéčiDJoirodé ,chtění, jest promítnutím
tajemné V ůilie. V hlubokém symhollu nazva.l Otakar Břez.ina'
mys:tický \Slvůj vzt,ah k Bohu "po<ledním zráním": runo, na těchto
výsokýchasamotářskvch drahách sltunce a myšlenky prožívá
své polední zrání moderní naše básnidví.

Z ml,adšich našich lyriků, MeH samos,tiabně Ipokm:čují v dráize
pl1o!kopané tvtlrčimi činy Sovovými a Březi11iorvými, nevyrorvná se
Ot!akaru Theerovi žádný myslitelským i básnickým úsilím o
proniknuti Ik záhadě božství a o 'obrození rv·e mrav:ním styku s ní;
autor "Úzkostí a 'TIiadějí", "Vš.emu ,na v\zdory" i "Faethonta" stojí
dJnes uprostřed umMeclkých svých dflu:hů jako vlastní metafysik
pokolení pohřezilllovského.

SotV'a to mohl kdo tušiíH :při jeho lydcrkých začáJtdch. Hla's
sensací a hlas intelektu, o nčmž s pro!l1ik1a,vDu sebepit!V10!U mluvi
v předmluv.ě "Výprav k Já" nevodil kroky jeho zvědavého
a smyslného iinošství ze Izačarovlalvého kruht.:. ag11iostického
sen
100