umělecký cestopis, prosycený světovým vzduchem.
Prošel sociální bídou svého rodného města a zachytil
ji v črtách stejně pravdivých, jako názorných. Vrhlse
do novinářství a vytrval v prvním velkém českém
deníku "Národních listech" až do smrti a po Havlíčkovi,
který ukázal, kterak s žurnalistikou spojiti lidovýchovu,
provedl mistrovsky, zvláště ve feuilletoně, sjednocení
literatury a novin. Nedbaje o školské doktríny ani o
výzbroj odbornickou, psal bez oddechu o divadle, knihách,
obrazech a vzdělávaje . vkus obecenstva, dorůstal sám
zvolna v kritickou autoritu. Pokusil se do poesie vnésti
vědeckou inspiraci a ohromil veřejnost řadou písni a
hymen o látkách kosmických, J' ak se jeví modernimu
člověku ozbrojenému dalekohle em a spektrálnou
analysou. Jako světoobčan, dobře znající kulturní potřeby
svého domova, boural "čínskou zeď", dělící české
písemnictví od ostatní literatury světové. Za těchto
kulturních služeb svému národu získal Jan Neruda sám
nejvíce - našel humor a vyzrál k citové něze velkého
lyrika. Humoristickým jeho chefď oeuvre jsou jeho
"Malostranské povídky", malá to galerie postaviček a osudů
z Nerudovamalebného domova pod pražským hradem,
ve virtuosně ovládnuté formě realistických skiz, na
jejichž dně vedle smíchu třpytí se slzy. I jeho verše
protepluje humor, ať jsou to balady a legendy plné naivní
víry a věčné lidskosti, ať jeho písňový odkaz "Prosté
motivy", kde v ročním cyk1u počasí hovoří s přírodou
osamělé a vznětlivé srdce pravého muže. Leč poslední <!ilo
Nerudovo, pohrobní kniha vlasteneckých meditací a
modliteb, není humoristická, nýbrž tragická a patetická:
místo vlastního hoře básníkova krvácí tam v náladě
Velkého pátku bolest jeho celého národa, odsouzeného
Bohem nacházeti velikost utrpení. Na vývoji Jana
Nerudy ukázalo. se zvýšenou měrou totéž, co bylo
pozorovati i u Hálka i u K. Světlé, že totiž smýšlení a cítění
této generace, která vystoupila jako světoobčanská a
mezinárodní, vyvíjelo se postupně stále určitěji
směrem nacionalistickým. Oddávajíce se kultu národa a
jeho minulosti, účastníce se zápasu o práva jazyková
i kulturní, vplouvali básníci do vln politického bQje,
který právě v této době obracel se velmi rozhodně proti