má práva rozhodovati se jednoznačně pro tu neb onu
metodu a bude hledati mezi nimi střední cestu. I když
jeho veřejné úsilí směřuje k idealismu a k vítězstVí
práva nad násilím, neuzavře svůj názor a jednání
z něho plynoucí krutému poznatku, který vyjádřil
básník slovy: »Klam, v národech že láska vše«. Jinak
kyne jeho činnosti zklamání za zklamáním, porážka
za porážkou, úskok nepřátel a zpronevěra ne-li přímo
zrada spojenců - jest nám třeba pokračovati v
soustavném dešifrování oněch hrozných ran, které nám
přítomnost vpálila právě v posledních dnech do kůže
a do masa?

Ale tam, kde odpovědný a vůdčí duch uvažuje

o národu jako celku, kde se táže na cesty jeho
budoucnosti, kde hledá prostředky jeho dalšího života a
rozvoje, tam není a nemůže býti místa pro
pesimismus. Jeť národ, skládající se stejně z nenarozených
jako z mrtvých a živoucích, souhrnem neomezených
možností pro budoucnost. Všechny utrpěné porážky
v něm jsou podmínkami, sliby a vzpruhami příštích
vítězství; veškeré křivdy, zažité a neodčiněné se
mění v pobídky, aby zítřky přinesly vyrovnání
porušeného mravního řádu a světové rovnováhy. Proto
národ sám sebe hodný nepřijme žádný ústrk bez
protestu, zavazujícího, aby bezpráví bylo odčiněno;
nesmíří se s územní ztrátou, aniž si uloží odhodlání
získati uloupenou půdu zpět; na chvilkové pokoření
odpoví především snahou dobrati se soustavnou prací
a po případě i brannÝmi prostředky oné moci, jaké
požíval v dobách svého nejšťastnějšího rozkvětu.
Národ se smí na čas přizpůsobit nepříznivÝm poměrům,
které ho srazily, ale nesmí se s nimi trvale smířiti 8
nejen ve své zemi musí hledati podle rady básníkovy
železo, ale i ve své krvi.

13