statků, jak hmotných, tak duševních. Usměrnění:
sama podstata nesvobody ducha v naší krušné době.
samo kulturní nebezpečí pro vzdělané národy našich
dnů, lhostejno, projevuje-li se přímÝm a metodickým
postupem autoritativního státu nebo hlučným a
kategorickým nátlakem sauguinické ulice, usměrnění
nesmějí ani university nikdy ustoupiti.

Jest jediná spolehlivá cesta proti usměrnění:
vychova pro říši ducha, nejvyšší to cíl universit. Není
posláním učebních let na vysoké škole pouhé
hromadění vědomostí, jen nauková průprava pro praktický
život, toliko poznání vědeckých metod, nebo last not
least příprav ke zkouškám akademickým. Toť pouhé
složky úkolu vyššího, výchovy a vývoje
individuality. Ani jedna z možností, jak se stavěti ke kultuře
a k životu, nemá býti při tom zanedbávána; teprve
syntésou řešení estetického, sociálně mravního a
kritického dospějeme k dokonalému zaokrouhlení a
žádoucímu ucelení toho, co podle básníkových slov jest
nejvyšším štěstím pozemšťanů: lidské osobnosti.
Vzdělanec s živým smyslem pro krásu, občan s pravÝm
sociálním cítěním, intelektuál se schopností a s
odvahou kritického soudu nedá se usměrniti, nedá se
znásilniti. Jen on odmítne s mužnou rozhodností i to, čím
mu právě nyní hrozí nárochiě politický teror, bolestně
pociťovaný zvláště u nás v mocném sousedství
německém - všem, kdož ukládají o svobodu naší
kulturní volby, musíme odpověděti, že rozhodování o
naší duchovní orientaci zůstává a zůstane právem
nezcizitelným.

Jest právě na vzdělancích, aby tu stáli obezřetně
a neústupně na stráži ne pouze jako řadoví vojáci
v úkonu služebním, nýbrž jako uvědomělé osobnosti
vůdcovské. Mnozí z nich pocházejí z lidu, všichni by

32