i pýchou a dychtivosti na slavný návrat veliké
$Ve dcery, jejíž panenské kroky kdysi vyšly :r;
tiěho, aby patřily odtud celé církvi a všemu
křeifanstvu. Konečně přiblížil se průvod za hlaholu
non4 všech chrámů. Bratrstva laiků zahajovala
procesí, bratří a sestry klášterů následovali
zpívajíce slavnostní žalmy; pak kráčelo, zahaleno
leskem svěc a oblaky hustého kouře, kněžstvo
m.ěata; .• zástupu žáků a příbuzných oslavované
nětice nesli dva členové řádu dominikánského
z kláštera Minerva v Římě na příkrově pokrytém
bohatými hedvábnými látkami bílou lebku
blahoalavené Kateřiny Sienské, druhdy prosté dcery
barvířovy Kateřiny Benincasa, jejíž čisté tělo před
pěti léty v Římě bylo pohřbeno. Za příkrovem se
antou relikvií třesouc se pohnutím a věkem,
opřena o rámě Alessy, žákyně Kateřininy,
klopýtavě šla takměř devadesátiletá stařena Lapa
Benincasa, rozená Puccio, matka světice. A jako
dle slov evangelia přistoupila kdysi k Ježíšovi
žena a chválila jej řkouc: »Blahoslavený život,
který tebe nosil, blahoslavení prsové, již tebe
napáieli«, tak nyní přicházeli k vetché stařeně
mnozí .e slovy:»Jak jsi blažená, že můžeš zříti
vzneiený triumf, jejž republika připravuje tvé dceři!«
§echta m€stská a úřadové končili průvod.
Páter Ráimund z Kapue, zpovědník a učitel, rádce
a životopisec Kateřinin, přijal lebku světice a
pohřbil ji v chrámě svatého Dominika, v kterém
jeho žačka a chlouba tak ráda vždy pobývala.1

Od oné slavnostní chvíle uctívání Kateřiny
Sienské navždy jest zabezpečeno; církev i
ital8ký riárod, papežství i dominikánský řád hlásí se

21