ných Sedlištích. Spisovatelka ji oznacuJe velmi
přesně jakožto »kresbu dle skutečnosti z nejvýchod~
nějších Čech«: vlastní invence autorčina potlačena
jest na míru nejskrovnější, každý projev
myšlenkový i jazykový doložen jest dokumentárně, kolorit
místní až do vlastních jmen (v té věci se Teréza
Nováková lišila vědomě a zásadně od Kar. Světlé)
úzkostlivě jest zachováni umění spočívá v
zhuštěnosti a intensitě mužně realistického podání. Zcela
příbuzného rázu jsou další tři povídky, rovněž
zařazené r. 1902 do svazku »úlomky žuly,!. a psané
v 1. 1894-1900, »S nůší«, »Z rána před svatbou«
a »Před pohřbem«: děj čerpán z Budislavě a z
Kamenných Sedlišt, hmotné podmínky životní stojí
v popředí, dialektu využito vydatně, odchylky od
modelů jsou nepatrné, líčení krajinné jest
provedeno ,s nesmělou střídmostí, předmětný reaIism
dospěl tu až ke krajní mezi, ale všude provázen
láskyplnou účasti něžného srdce pravé lidumilky.

R. 1893 dostalo se mé matce od spolku
»Svatoboru« nevelikého cestovního stipendia k
důkladnému poznání kraje, jejž sama s oblibou nazývala
»nejvýchodnějšími Čechami«, míníc tím hlavně
Litomyšlsko, Poličsko a Skutečsko; sotva které
bohaté stipendium přineslo naší literatuře užitek tak
mnohonásobný jako tato skromná podpora. Na
jejím základě pobyla Teréza Nováková na jaře a
v létě 1894 v Borové, v Pusté Rybné, v Telecím a
v Bystrém na Poličsku, v Krouné a v Luži na
Vysokomýtsku; ve feumetonech sebraných r. 1898 v
knížce »Z nejvýchodnějších čech« podala první,
spiše zevní žeň svého studia. Nešlo o pouhý
národopis; provádějíc práci vlastivědnou všímala si
kra
194