Hana Kvapilova

n a jev i š t i i v k n i. z e.

P I a k e ta.

Smuteční slavnost Ibsenova v Národním divadle
v červnu roku 1906; Ibsenova "Nora« s Hanou
Kvapilovou v titulní úloze. Přiblížil se poslední
výstup Ibsenovy přerodné hry, v němž nové
ženství přímo a bezohledně vypovídá válku starému
mravu a řádu rodinnému, slavný souboj slov a
bolesti mezi Norou a Helmerem, kde tradiční lež,
příjemná v soukromí a užitečná společensky, musí
zahanbeně ustoupiti před indívídualistním výbojem
a mravní poctivosti. Doktor Rank, poděkovav za
oheň, jejž mu roznítila Nora a odevzdav visitky nCl
rozloučenou, odešel do tmy a do mlčení; Torvald
Helmer, rozpálený šampaňským vínem a
milenectvím smyslů, políbil Noru, svého zpěváčka, na
dobrou noc a odebral se s dopisy do svého pokoje.
Nora, překonávajic zvolna opojení večera
neoblomnou rozvahou, tázavým zrakem objímá vše, co
dotud jí bylo drahé: zdá se, jakoby ssála trpícím
sluchem oddech malých spáčů z dětské ložnice,
jakoby se přilnavým pohledem zabořovala do
povrchu nábytku posvěceného sladkosti zvyku, j
akoby z mužova domina vdechovala již již prchající
vůni soužití: ptáček poplašený a nejistý ohlíží se
po hnízdě, než rozestře k odletu křehnouci křidélka.
Ale náhle prudký vpád Helmerův po přečtení
Krogstadova listu změní vše. Nora, která upírala

202