níbo naladění, jak se Leandru čechovi podobá; ovšem
schematisující analyse L. čechově ušlo naprosto, že
psychologický obsah »Skaláka« ověřen jest vnitřními
zkušenostmi a proniknut krajní opravdovosti. Nepříznivěji
a nespravedlivěji jeltě soudi o »Skaláku« H. G. Schauer,
a to právě v poznámce, kde se snaží býti spravedliv
k drobným ještědským novellám K. Světlé (»0 podmín.
kách a možnosti národní české literatury« r. 1890, nyní
ve Spisech, vydaných Arn. Procházkou 1917, str. 50),
pravi-li »Vychvalovaný »Skalák« je výplod nezdařeného
kompromisu mezi realismem a romantismem a hřeší na
obě strany.« 14 Takto prováděla Karolina Světlá přesně
program »čistého člověčstvf«. který tak výmluvně
formuloval Vítězslav Hálek v »Obrazech života« statí
»Básnictví české v poměru k básnictví vůbec«. Ve
svém způsobě však značí ještědské povídky reakci
proti akstraktnímu humanitismu Hálkovu a
Nerudovu i jejich mladoněmeckých učitelů; reakce ta ve
smyslu kmenové a nár~dní svéráznosti stala se u Kar.
Světlé po roce 1878 uvědomělou. 16 Že doslov ten Cal do
živého, dokazuje nepříznivé přijeti »Skaláka« damami
i pány pražské společnosti, o němž podává zprávu str.
101-104 »Z literárního soukromí«. Třeba že však »tato
malá, dobře míněná novelka se stala pravou sopkou urá·
žek a způsobila tolik hádek a mrzutostí, že dlouho
nedozvučely«, přec byla spisovatelce zvláště milá, a K.
Světlá ji pokládala za svou prácí nejlepší. (Viz An. Slu_
ková-čeTmáková, Vzpomínky atd. str. 85.) Není to malý
doklad, že »Skalák« zvláště těsně souvisel s osobností
své tvt\rkyně?

Ber taM ji h 1 s t e í n o v á.

Berta Miihlsteinová narodila se ve Velvarech r. 1841

235