sm~s čisté písně Íásky, aÍe těžké a teskn6
erotické ovzduší stře se namodralou melancholickou
mlhou i tam, kde se ani názvukem neozve jméno
a tušení milenčino, tak v beznadějné písni marné
vesny Z j{~m, nebo v rozrývné elegii Mládí,
moje mládí nebo ve střelné modlitbě teskného
samotáře Smutně je mi... není-li zde zklamání
v lásce nejsilnějším, byť ukrývaným motivem
vnitřního rozvratu, jest nesporně jednou ze
složek, které instinkt vycítí rázem.

Miloš Marten, mluvě ve své pozoruhodné
monografii o životní inspiraci básnického díla
Zeyerova, napsal stejně pronikavě jako diskretně:
»E:xistovala v minulosti Zeyerově zasvětitelka
vášně, jako existovala v jeho dětství iniciátorka
báje1 Chůva Ploujharova je téměř skutečná.
Byla pouhou fikcí paní Dragopulová' Je v tom
kouzlo, neočekávati odpovědi na tyto otázky.
Neboť, žil-li Zeyer, měl podivuhodné umění
skr)'vati.« Jeho milostná lyrika jest v tomto umění
tak virtuosní, že jen velice pozornou analysou
rozeznáme, kterak v básních úplně současných se
F>třídají dva protilehlé typy erotických
vzněcovatelek, které snad smíme podle Jana Marie Ploj,
ham, dokončeného nedlouho předtím, označiti
typem Cateriny a typem paní Dragopulos;
dvojice ta vrací se u Zeyera ostatně velice často.
Caterina pozdní Zeyerovy lyriky _. toť ona žena,
jejíž světlou fresku se vzdušným uměním praeraf·

135