cházívali rádi samotáři se svým posupným žalem nebo se svými.
vzdorovitými myšlenkami a postávali v soustředěném pohledu pod
chudými stromy akátovými, jež rostly skoro ze skály, a polovinou
kořenů visely již ve vzduchu; zfrali na ty němé druhy osamoceni
tak dlouho upřeně, až náhlý výkřik neočekávaného skřivana je
vytrhl z mlčení a meditace.

Jeden z těchto samotářů dovedl tupý a krušný stesk
Strahovských lomů uvězniti na věky do uměleckého tvaru, a to s monu·
mentalitou tak strohou a pravdivou, že na ni nelze zapomenouti.,
Byl to Karel Myslbek, nešťastný syn velkého otce, malíř a gr.afik:
jako těžká lidská hrůza žižkovských proletářů znepokojovala
Myslbeka malíře, tak drsný přírodní děs lomů Strahovských
inspi,.rovlll znovu Myslbeka grafika k leptům, jež náleží knejúchvatnějšim
českým listům. Brzo se dovršf již deset roků od Myslbekova
tragického skonu, ale nám, Myslbekovým přátelům, není třeba jubilejnfho
data, abychom si oživovali jeho stopy. Nuže, hledal jsem je znovu na
Strahovských lomech o polednách vánočních. Čekal jsem studený
škleb vyprahlé půdy, ponuré uzliny a za~até pěsti v pahýlovitých
kmenech stromovych, okoralé jízvy v rozryté kůře zemní,jak to
Karel Myslbek vidal a trpělivou jehlou leptával. Ale nic z toho jsem
nenašel. Měkké a husté jíni učinilo krajinu hebkou a nyvou,
nakladlo labutího prachu do trhlin země, obalilo koruny stromů kVěty
třešňovými, do nichž vlídně a zbožně zářilo tiché slunce zimní.
A mně připadalo, jako by přísný a těžký duch bolestného umělce
mne na žárovišti své strastné inspirace ujišťoval, že jest již usmířen.

*

PASSEPARTOUT POKROKU. Nepodivil jsem se nikdy ani
trochu, když mně v kterémkoliv městě, na nádraží, v hostinci nebo
na promenádě, vstoupil do cesty starý bodrý kamarád Karel Pelant
se širákem v týle, se strakatě vyšívanou slováckou košilf na prsou,
s velikým skřipcem černé obruby na pronikavých očích a se širokým,
srdečným úsměvem ve veselé, špatně holené tváři. Stiskl silácky
ruku a chvíli jí potřásal, pozeptal sena zdravf a dal se hned do
horlení, pro esperanto nebo spalování mrtvol, pro Volnou myšlenku

51