bolická i nikoliv ceremoniel korunovační, Iíýbrž světský mythuS' a ritus Smetanovy Libuše zdál se vyjadřovati slavnostnost ~ro celý český národ; gotická píseň svatováclavská, tak těsně spiatá sesvatovítským dómem, ustupovala obrazoborskému chorálu božícn bojovníkó. Pomalu, stále pomaleji pokračovala akademicky chladná dostavba chrámu svatovítského bez živé účasti národa II nevÍlIt> opravdu, zda tuto. lhostejnost přičísti spíše na vrub církve, která nedovedla chrámový podnik udržeti v souvislosti s živým národním cítěním českého lidu, či na vrub staviteló, již celý podnik prováděli< jako úředně daný úkol, nevkládajíce do něho ani vlastni invenčni jiskru tvórčí ani odlesk živoucích tužeb uměleckých. Za světové války a po převratu tento elegický osud novostavbYr již již se blížící svému zakončení, byl dovršen. Katolické kněž$tvo, které na rozdil od kleru francouzského nedovedlo $pojiti náboženskécítění věřícího lidu s jeho národně politickýmnadšenim, nadobro promeškalo vhodnou příležitost, aby se dóm na hradě pražském znovu jevil symbolem obnovy státní samostatnosti; v den 28. října 1918 nezajásalo u sv. Víta tedeum, nezabouřil s věže Zikmund ,; chrám stál mrtvě a bez účasti. Nová forma státu, jenž hned ve svých revolučních počátcích prohlásil požadavek odluky od církver odňala smysl korunovačním klenotům v kapli svatováclavské, která z národně symbolické svatyně se změnila v jakési museum národn! gotiky. A novostavba chrámová v studené a střízlivé své kráse, jakoby bezkrevlÍé smutnou bělosti, se tyčí elegicky, obrána o svů; význam národně representačnf. Dnes vlní se kolem ní vzrušená diskuse výtvarných historikůr uměleckých konservátorů, mluvčích církve i architektury, obránců staropražského rázu i zastánců intencí Svatovítské jednoty; m.á býti opravdu dostavěn starý chrám Parléřův tím, že definitivněsplyne s novou architekturou Mokrovou? Či mají vedle sebe zůstati! dvě samostatné stavby, jedna autentický odkaz minulosti, druhá imitační výtvor novodobého romantismu? Myslím, že spravedlnostr jíž nesmíme odepříti ani romantick~ novogotice našich dědů, žádá, abychom při rozhodování vedle zřetelů uměleckých a historickýcb vzpomněli· také národně kulturních intencí, vezděných do světlých kvádrů novostavby svatovítské. 59