V novém podniku mnohá věc vábila jeho
smělého a myslivého ducha. P~edevším byla to jeho
láska k anglické vzdělanosti, která jej pobízela,
aby svoje krajany vzdělával příkladem anglickým.
Již jako student naučil se anglicky a od té doby
protrávil celé noci nad spisy anglických básníků,
učencii a myslitelii. Jako četní jeho souvěkovci
poznával také Diderot, že za priiplavem La
Manche vynikají nejen svobodnější ústavou,
nýbrž i svobodnějším myšlením a psaním než ve
Francii. Každý myslitel anglický rozuměl lépe než
sebe bystřejší Francouz schopnostem,
nedostatkiim i hranicím lidského rozumu. Kdykoliv vzal
Diderot do ruky dílo některého učence z
Londýna neb z Edinburku, žasl přímo, jak v něm
přesně a souladně srovnány byly všecky poznlltky
v přehlednou jednotu. Podobně poutali jej vždy
angličti básníci, af psali verše, romány či
divadelní kusy, svou vzácnou znalosti lidského srdce,
jeho náruživosti, citii a bolesti. Diderot netajil se
nikdy svou láskou k Anglii a často pohádal se
ve společno~ti s těmi, kdož mu vyčítali, že místo
Římanii a Rekii chce Angličany učíníti učiteli
francouzského národa. Když mu Le Breton učinil
onu nabídku, chtěl zřejmě říditi se anglickým
příkladem, avšak chtěl zároveň ukázati, že Francouzi
vyrovnají se svým učitelům, ba předstihnou je
jasnosti, přesnosti, břitkosti a smělosti ve věcech
vědy, umění a filosofie.

Sotva Le Breton, pořídiv dobře, odcházel
s uspokojením z bytu Diderotova, dal se Diderot
do práce. Rozhodl se nepřekládati ničeho z vel-