podobňovali a blfžili. Naše veškeré skutky
buďtež výrazem úcty k nesmrtelné duši vlastní
i duši bllžního - takto z náboženského
přesvědčení Masarykova opětně vyplývá jeho
spo]ečenskomravní požadavek. T. G. Masaryk
nestojí se svým náboženským názorem
moderně křesfanským sám, nýbrž hlásí se za
žáka vE],:kých ruských mys,itelů hlavně L. N.
Tolstého a Dostojevského, které k nám ve
spisechuváděl jako bratrské učitele moudrosti a
pronikavé znalce záhad duševních.

Po itopách M. Jana Ilusi a Jana
A m o s e K o m e n s k é h o.

Jsou-li mezi všemi Slovany v přítomné době
Rusové národem nejnáboženštěíším, byI.i jsme
my Cechové jim již ve století patnáctém, kdy
proti celé Evropě za pravdu duchovní postavil
se národ !iusúv a Žižkův. Proto každý Cech,
zabÝvající se poctivě náboženskými otázkami,
musí sE zamysliti nad obsahem českých dějin
rcfcrmaČi1ích, jež vyd:ly po M. Janu tlusovi
myslitele tak hluboké. jakými byli Petr
Chelčický neb Jan Amos Komenský; T. G.
Masaryk neustával vybízeti, abychom všichni
kráčeli v jejich stopách, věrni bratrské lásce
k bližnímu a křesťanské lidskosti.

19