SVĚTLO A OHEŇ Arabesky na okraj podobizny Masarykovy Nazývali jej na samých začátcích jeho vědecké a filosofické dráhy nihilistou, ač byl povahou v podstatě kladnou a tvořivou j vytýkali mu za prvních křepkých bojů se zkostnatělým tradicionalismem domácím nebezpečnou, ano záhubnou přemíru rozkladné kritičnosti, třebaže již tenkráte nemohlo býti při prozíravém pozorování pochybnosti o tom, že popírání a odsuzování jest mu je,;2l1rťnou průpravou k činnosti budovacíj varovali před ním mládež, kterou vedl k víře a k duchovému nadšení, jako před skeptikem, jemuž není nic posvátno a jenž nachází soběstačnou rozkoš v kácení model. Posílil sám tato malodušná podezření tím, že přijal pro svůj směr nezcela přiléhavý název realismu: byl v tom dojista správný osten jak proti běžné romantice tak proti jednostrannostem historismu, a souviselo to těsně se zakladatelovou statečnou láskou ke sk,utečnosti poznané v jádru a bez ilusí, ale přece bylo 'o příjmění málo přesné: od začátku svého myšlenkového vývoje jevil se Tomáš G. Masaryk daleko spíše idealistou než realistou. Nelze si představiti jeho zjevu, aniž by nás nezalilo stříbrným svým proudem velmi mocné a pronika vé světlo, jaké prýští z vrcholů zasněžených hor a nekonečných vodních plání - není divu, že si před tímto jasem mnozí zacláněli oči. Vzpomenu-li na první filosofické činy, jiniiž si mladý Moravan, zabloudivšína cizorodou vídeňskou půdu, dobyl uznání ciziny a vůdčího učitelského místa na nově zařízené universitě v Praze, nemohu se ubrániti dojmu, že tato světelná z~řivost náleží k samé podstatě jeho osobnosti. Těžkým ovzduším beznadějné a soumračné doby prodírá se v knize o sebevraždě silný paprsek náboženského idealismu Masarykova, který neprošel nadarmo škólou Platonovou a F echnerovou, nehovořil bez prospěchu se vznešenou úzkosti Pascalovou a nezůstal neoplodněn západoevropským hnutím 123