52

duchů vědeckých Humboldtovy vlasti propracována do
podrobností a namnoze naplněna zvláštním mystickým
ovzduším, které zvláště houstlo kolem universitních
katheder v Jeně a v Heidelberce, dvou to kolébek
romantiky. U nás přijala Jungmannova vědecká skupina
program filologie jakožto vědy o národnosti z mnohých
důvodů s opravdovým nadšením: především vábilo
'Dathos mravně národní, důležité dvojnásob při
vlasteneckém obrození českém; vítána byla nabízející se
spojitost s osvícenskou vědou, která právě v oborech
jazykozpytu, dějepísectví a popisn€ literární historie došla
krásných výsledků; upoutával ráz' púetický, jenž hodil se
národu, jemuž bylo třeba teprve vytvořiti z národního
ducha a evropskými formami krásné písemnictví. A tak
staly se naukové Čechy úrodnou provincií romantické
vědy, a Jungmann, Palacký, Šafařík vzornými vladaři
v ní.

Ale pojem romantické vědy české dlužno ještě
v jednom smyslu omeziti. Je-Ii znakem romantiky
matná rozplývavost, náladová vznětlivost, nekritické
nadšení, citová háravost, čili, je-li romantika protikladem
klassičnosti, pak naši učenci ze školy Jungmannovy
nebyli romantiky; pak jimi ovšém nebyli ani bratři
Grimmové ani Savigny. Naopak, Pal.acký i Šafařík
vyznačují se přímo klassickou úměrností, vyrovnanou shodou
obsahu i formy, velkou, klidnou linií. Nikde se u nich
nesetkáváme se svévolným novotařením slovním, nikde
s nespoutanými obrazy, nikde se samolibou virtuositou;
jejich řeč plyne ze vznešeného nástroje tradičních varhan
jako vážná, klassická fuga. Zůstávají přísně věcnými,
i když s uměleckou zálibou rozvádějí slovný výraz;
způsob jejich podání připomíná široký proud, který
klidně nese těžké lodi myšlenek, ale v němž se přece
zrcadlí kvetoucí břehy, košaté stromoví, malebné
zříceniny: a poslouchejte chvíli a postihnete i velebný a tichý