79

středně ruky k drobně práci osvětné jako na venkově, ale
za to ji organisoval novinářsky. Otvíral rád sloupce
obou svých listů, zejména pak P r a ž s k Ý c h N o v i n,
vycházejících v době občanského míru a klíčení, zprávám
o této činnosti na venkově, vybízel, aby mu byly
podávány zvěsti o ruchu buditelském, o uvědomění jazykovém,
o zakládání knihoven, o znárodňování života
společenského a spolkového ve venkovských městech a
městečkách; obracel veřejnou pozornost k podobným
podnikům pražským dosahu všeobecně národního; získával
příznivce a příspěvky pro českou školu průmyslovou;
upozorňoval na Ceskou Matici a na sbírky musejní;
důvtipně a rozhodně řešil otázku osamotnění českého
divadla a dával konečně v době svrchované stísněnosti
vládním absolutismem, dne 2. listopadu 1850, v S I
ovan u návrh na nepolitickou organisaci liďových snah
osvětových s účelem podpůrným i propagačním, jež
pracujíc především, k umožnění studia nadané mládeži,
právem by nesla významné jméno ] e dno t a K
0m e n s k á neb S p o I e k K o m e n s k ý. Vůbec v této
době, kdy aktivní politika česká zmrazena byla drsným
proudem ledového absolutismu, propagoval Havlíček
s durazem dvojnásobným vnitřní osvětovou práci a proto
opětovně zabýval se otázkami školství.

Než vlastní obor Havlíčkova buditelství osvětně
lidového bylo buditelství politické: tu znamená
Havlíčkova činnost naprosto nový směr národních našich
snah. ] ako novinář a publicista má H'avlíček význam
dvojí: jednak byl první, kdo otevřeně, mužně a statečně
pěstoval politickou žurnalistiku, kdo v době reakce,
mdloby a opatrnictví háji1liberálně národnostní program
proti vládě, jednak publicistikou přímo lid vychovával.
Havlíček byl pravý protiklad demagoga: obracel se
vždy k uvědomělému intelektu, jejž přesvědčoval a
nesváděl; hledal vždy souvislé odůvodnění svých názorů,