97

se Karolina Světlá, někdejší stoupenka George Sandové,
vyššímu geniu moderní poesie ženské: anglické
myslitelce a básnířce George Eliottové; k čemu došla žačka
Spinozova, Strauszova a Spencerova čistě rozumovou
úvahou, to prožila naše poetka v hloubkách nejosobnější
zkušenosti. Anglická positivistka učí, že lidská
společnost jest organickým celkem živých a mrtvých,
sloučeným v jednotu solidaritou, založenou na obětavém
altruismu; tento jednotící princip překonává postupně
temné mocnosti nespravedlnosti a sobectví. E~ergická
tvůrkyně ;/Adama Seda'" a ,.silase Marnera9< vkládá
Savonarolovi do výmluvných úst větu, že vyšší život
počíná teprve zřeknutím' se vlastní vůle ve prospěch
celku ... uslyšíme velmi příbuzná slova od vesnických
kazatelů a myslitelů z J eštěda, jimiž Karolina Světlá
zalidnila svá díla.

Po tragedii roku 1861 a 1862 stal se Ještěd Karolině
Světlé ještě čímsi daleko významnějším než byl posud.
Hledala v jeho přírodě i v jeho lidu osvobozující možnost
zapomenout úplně na své rozbouřené já a jeho
nepřebolené krise. ale zároveň hledala tam povahy a děje, jimiž
by mohla objektivisovat kypící subjektivní obsah své
duše. Studium jako narkotikum, tvoření jako osvobození
~ toť dvojí forma vnitřního života Karoliny Světlé
v letech šedesátých a sedmdesátých. Ale studium
ještědského lidu, které básnířka podniká ve Světlé, Dolních
Pasekách a v okolních vesnicích, liší se podstatně jak
od romantického nadšení pro lidové tradice, s nímž se
potkáváme u So~eny Němcové, tak od dokumentárního
postupu pozdějších realistických psychologů našich
vesničanů. I Světlá měla zájem pro zvykosloví, z jehož
bohatství vyčerpala nejeden malebný detail a leckterou
působivou scénu svých ještědských románů; i Světlá
všímala si kroje a nářadí a zachovala nám vedle
mnohých nesprávných a libovolných pozorování též řadu

Arne Novák, ~šlenkY a .plsovatelé. 7