nických exotiků snesly do romantického písemnictví z různých končin bohatýrského a malebného východu. K některým postavám a námětům vrátil se, byť jen zkusmo a bez konečného úspěchu, Svatopluk Čech několikráte, k žádnému častěji než k staroarabské pověsti o Antaru. Znalci a dějepisci písemnictví arabského překonávají se v chvále nejproslulejšího ze sedmi pěvců slavené Mual1agíl.ty; cestovatelé po Arabii a Syrii snášejí doklady, kterak po třinácté století uchovává se v lidu skvělá pověst beduinského Bayarda, jenž byl rekem i básníkem v jedné osobě; román o bohatýrských jeho činech náleží k nejpopulárnějším knihám přední Asie, avšak literatury evropské nechaly doposud takřka nepovšimnuta tohoto velkého hrdinu Vll. století. Dvě ok;olnosti dodaly autoritativní váhy proslulosti Antarově: básníka doby pře di siamské stále připomínala lidu věřícímu jeho kasida vyšitá zlatými písmeny na hedvábí a zavěšená v svatyni kabské. národního bohatýra arabského uctil Mohamed, mladší jeho vrstevník výrokem, že jest jediným z domácích reků, které by byl rád osobně poznal. Je-li Antarova kasida, opěvující s mohutným sebevědomím vlastní statečné činy a jeiich nástroje a s rytířskou horoucností lásku k milence Able, typickým příkladem staroarabské lyriky předmohamedánské, jsou historické osudy Antarovy skutečně prototypem národního života beduinského, zvláště z období předislamského. Antar či Antarah z kmene Abs, syn či vnuk Šaddadův, ztělesňuje ve skvělém svém osudu trojí hlavní obsah starodávného beduinství v pustém srdci Arabie: neústupné úsilí dokonalého muže o čest, zdůvodněnou čistotou krevní, pohání syna černé otrokyně Zeliby, aby chrabrými činy vynutil si na urozeném otci legitimování; stálé zápasy o slávu, svobodu a pokrm s kočovnými kmeny sousedními, hlavně s příslušníky rodu Dilbjan a Tajji, uvedou neúnavného bohatýra na vrchol proslulosti, kterou tradice pojí s bojem hřebce Díl.hise a klisny Algabry; věrná a vytrvalá láska ke vzdálené sestřence Able zaplétá jej do neksmečných krvavých sporů s její ošemetnou rodinou, až konečně přece Antar ruky milenčiny dosáhne. Čest a pomsta, láska a krev, věrnost srdce a hritza meče, nedchylná statečnost v boji a sebepřemáhající hrdinství ještě ve smrti - toť stále se opakující motivy v životopise tohoto velkého Araba dějin i pověsti, jejž brzy vidíme cválati v bílém burnusu s dlouhým kopím v ruce na čistokrevném hřebci v popředí bojovníků vyprahlou 43