vého a přechodného orientalismu nabízela jeho fantasii pověst Sen~
kowského, ale i to, co bychom snad měli nazvati antarovštinou, totiž
exaltovanou víru v absolutnost a věčnost citu milostného; v této i v oné
věci se po svém třicátém roce nadobro odromantičtil.

Avšak líbezná pověst beduinská vepsala se tak hluboko v pamět
Čechovu, že rád z ní ještě později čerpal přirovnání, vzpomínaje jednak
na její barvitou nádheru vpravdě východní, jednak na kouzlo . lásky,
vyzlacující ohnivými červánky její závěr.

V nepříliš zdařilé kancelářské humoresce "Napoleon", po prvéoti~
štěné v "Květech" roku 1883, líčí (SS. XV, 214) vypravovatel advokát,
kterak mu za konciplentské doby oslazoval nudu kancelářské služby
pohled do zahrady, v níž se kmitHla vděkuplná dívčí postava dcery
šéfovy, a karaktcrisuje svůj dojem rozpřcdeným a zálibným
příměrem: "V báji beduinské vynořuje se před Antarem uprostřed pouště
kouzelné, vzdušné město, oslňuje ho čarovnou svou nádherou jakoby
utkanou z nachu a zlata jitřních oblaků, a když tam Antar vstupuje do
tř~ytného paláce, nalézá v něm divukrásnou kněžku duchů; takto
mihalo se přede mnou uprostřed kancelářského súchopáru báječné sídlo
mého blouznění, a často pustiv uzdu oři fantasie, přimknuv oči ujížděl
jsem do něho k milé, malé kněžně svých snů." Zde jeví se pověst o
Antarovi prototypem obrazaého přeludu, jenž duši vytrhuje z pout
všední skutečnosti; živel dekorativně malebný jest při tom zdůrazněn
zvláště.

Významnější jest jiná zmínka o Antarovi z doby nemnoho starší;
čte se v památném přt~dzpěvu k "Slavii", uveřejněném po prvé ve
"Květech" r.1882 (SS. VIII, 191). Apoteosa přítulné lásky českého srdce
k matce Slavií dotýká se vzpomínkou jemně naznačující všech období
životních, kdy myšlenka všeslovanská, obestřená mocným živlem ci~
tovým, básníka posilova1<i a naplňovala vnitřním štěstím a bezpečím.
Tak zůstalo až do doby přítomné, kdy básník, třeba že teprve šesta~
třicetiletý, se cítí zestaralým a umdleným; a tu oslovuje Slavii takto:

nA nyní, když mí s lemné čela vrásky
oprchll} po uvadlé růže lásky,

ly miloslí svou ponurému synu
ohříváš srdce, jasníš obzor šerý,

55