nino zaměstnání v továrně rozkládá a ruší dělnickou
rodinu; tuto problematiku pak promítá povahokresbou
i dějovým rozvojem svých povídek cukrovarských. A tu,
zejména v "Duši továrny", dospívá, ne-li k integrálnímu
vyjádření, tedy jistě k sugestivnímu náznaku poznatku
v podstatě naturalistického o nezdolné moci prostředí
nad jednotlivcem, které jako osudná úsoba jej přetváří,
absorbuje a na konec zdolává, když jej bylo vytrhlo
z původních životních kořenů a z prostého štěstí, ať
animálního či morálního. Nepostihl.li horlivý
následovník velkých ruských realistů společenskou tragiku třídy,
naznačil žák Zolův alespoň tragiku prostředí, a to s onou
měrou básnického pojetí, jaké bylo přáno tomuto těžko·
pádně hloubavému. a měšťansky střízlivému zjevu
přechodnému.

Vracíme se k tomuto označení, jehož bylo užíti také

o nejedné literární osobnosti ze Simáčkovy blízkosti, ze
širokého okruhu "Světozora". Mnohý ze spisovatelů
z doby po Sládkovi a Vrchlickém, o nichž jsme tuto
mluvili, vyšel z kulturních a slovesných podmínek, po·
ložených školou Ruchu a Lumíra, ale vyvíjel se již za
změněných poměrů, které u nás přivodily jak reformní
hnutí sociálně politické, tak literárně umělecká revoluce
let devadesátých. Ani ti, kdož se stavěli odmítavě, ne-li
nepřátelsky k těmto novým směrům, nemohli jim úplně
odolati, zvláště snažili·li se prohloubiti život svého ná·
roda v jeho zápase o bytí a o svéprávnost obsahem
mravně společenským.