V čem byla sláva a moc premonstrátů
zábrdovských, v čem cisterciaček starobrněnských?
Nevíme a nikdy se toho nedozvíme~ tohoto tajemství
Brna středověkého. Jenom dvě kongregace vtiskly
na staletí dnešnímu životu v městě svou pečeť:
jesuité a .augustiniáni~ dávno opustivší 'Svá
původní sídla. Oni to byli~ kdož dovedli školství,
vědu a literaturu v Brně nerozlučně připnouti ke
svým konventům a ludržeti otěže v rukou, dokud
jich prudce nevy,trhl politický a myšlenkový
liberalismus. Avšak právě jejich letopisy, které
sahají až do našich dnů, prozJ:1a2ují, kolik osobní
hořkosti,kolik osudového zklamání, kolik
zrazeného individualismu typických moderních
intelektuálů se bouřilo a reptalo pod kolektivní
sutanou řádovou. Tragickými hrdiny myšlenkového
Brna jsou tři velcí augustiniáni starobrněnští:
prudký filosof se socialistickými tuchami a
proticírkevními sklony, František Mrutouš Kláce1;
zamlklý biolog v cele klášterní, Řehoř Mendel,
nadobro zbavený radosti ze soustarvného
experimentování a ze štěstí vědecké resonance; pudový me·
lodik horké lidové krve Pavel Křížkovský,
odsouzený na konec duchovní vrchností proti své
vůli výhradně k hudbě církevní. A ve vzpomínce
na ně připadá nám, že nejen na vojenském
Špilberku, ale i Dia biskupském Petrově sídlili - a
ještě dlouho po zhrOlUcení metternichovského
Rakouska - žalářníci svobody a rozvoje.

*

Když před sto lety Josef Dobrovský dokonal ve
starobrněnském klášteře u Milosrdných bratří,

71