le.rovsky horujícího Ad astra, druhý svazek lyriky
hned dvojím kolozpěvem víry, 'síly a blaženství,
Cantus firmus a Přípitek, třetí pak svazek
štědrovečerní modlitbou v shakespearovském rámci
Jitřní, v níž všecky tvořivé síly všehomíra i
lidského srdce se splétají k plesnému obřadu víry a
naděje; dává-li pak nejrozsáhlejší své výpravné
skladbě, epopeji Husova muče.dnického hrdinství,
Allelu;a! vyzníti na konec lyrickým akordem,
činí tak proto, aby mohl zapěti vděčný hymnus
"síle srdcí vše podmanivé, kráse hrdinného
zápalu, zdobě žití zasvěceného".

V řečnicky účinné a verbalisticky rozvité lyrice
Fr. Táborského, kde nejednou slovo bují na úkor
myšlenky a kde výrazová přeplněnost občas vadí
plastice, není nic tak bohatě zastoupeno jako
básnické výzvy prýštící z mocného voluntarismu
autorova a obracející se k volní oblasti čtenářově;
citové vzrušení spolu s rozvážnou meditací
rO:lmmovou doprovázívá tyto skladby, do nichž hučí často
píseň zvonů a nad nimiž se symbolicky vznášejí
orlové. V básnickém mládí Fr. Táborského proniká
tu význačně moravský tón staroromanticky
laděný: slyšíme valašského rodáka z Bystřice, který
dal své Muse vystoupiti na Hostýn a na Radhošť,
aby nejen s jejich výše postřehla, jak se v národní
minulosti šeří, ale hlavně, jak na slovanském
východě svítá; slavjanofilské heslo: ex oriente lux
jest opětovnou inspirací této rétoriky, velice blízké
Sv. Čechovi. Ale jak Fr. Táborský rozšiřoval svůj
obzor, tak hasla romantická světla v jeho názoru,
a nové časovější ideje se v něm rozžíhaly. Kult
východu a slovanství - tak plodný i pro
Táborské
185