tak v pnmem sousedství Hruškových pohádek,
hovějících stejně jeho vypravěčskému pudu jako
výchovné potřebě; v bajkách se Hruška epik a
moralista je,ví ve zkratce. Že sám těmto drobným
kusům svého slov~sného umění přisuzuje význam,
naznačil J. Fr. Hruška věnováním svých
bajkářských knih osobnostem zcela nevšedním;
nevolímeť za dar to, na čem si sami nezakládáme. .Tiž
první kytička chodských bajek jest připsána
"obnoviteli staré chodské slávy, Aloisu Jiráskovi";
třetí soubor vzpomíná "památky básníka českého
dítěte a lidu, J. V. Sládka"; časové hajky Za
svobodou jsou věnovány "blahoslaveným, kteří
lačnějí a žíznějí po spravedlnosti"; včelařská knížka
bajek "Jakubu Randovi, knězi řádu sv. Augustina",
závěrečný výbor se pak obrací k "historiku Frant.
Roubíkovi, průkopníku a obhájci pravdy v
chodské historii". I z těchto dedikací, stejně
významných, jako jsou vepsány do čela jednotlivých
svazků galerie "chodských povah a postav",
poznáváme Hruškovy základní intence: vzepnouti se
v duchu tvůrců českého básnického
tradicionalismu z rodné půdy, propletené kořeny minulosti,
k modré obloze křesťanského idealismu.

Svůj názor na bajku vyslovil J. Fr. Hruška
přímo, snaže se definici spojiti s výkladem
historickým. Stručněji v úvodě knihy Za svobodou, ze·
vrubněji a přesněji v doslovu k Výboru chodskýrh
bajek obhlédl zasvěceným a láskyplným zrakem
vývoj a význam bajky v dějinách lidského ducha
a mravu a vytkl skromně i zvláštní povahu
vlastních výtvorů. Po prvé, "za mocných dojmů
prvních počátků našeho samostatného hospoda~

191