ření v osvobozené vlasti", ozývá se hlavně jen
moralista, který chce podávati čtoucím hodně
podnětů pro vlastní uvažování a usilování o rozvoj
sebevědomé národní mravnosti, na níž musí se
zakořeniti síla a sláva osvobozené vlasti. Jeho kníž·
ka chce "zachytiti ozvěny volání po zvýšené
úrovni mravní a zastírati je obrazným rouchem
bajky podle dávné záliby a zlmšenosti, že pravda,
která, jsouc takřka zahalena, neholí jako přímá;
pravda pak milá v hávu přírodního obrazu více
vábí". K tomuto pojetí se vrací také v doslovu
Výboru, když byl předeslal historický přehled
o fabulistice světové i české od Bidpaje do
našich dnů. Na jádro bajky se tu dívá
lessingovskýma očima a zdůrazňuje pod "půvabným pláštěm
obrazného příběhu z přírody" především
"mravní pravdu nebo praktickou zkušenost ze života,
podobně jako přísloví, ale prostou pravdu,
platnou pro život". Ale pouze v této tendenční didaksi
jest bajkář Hruška lessingovcem; jinak opouští
úplně příkrý racionalismus dogmatického zákono·
dárce XVIII. věku. Děje se to zcela podle vnitřní
organisace Hruškovy osobnosti, v níž rozumově
uvědomělé mravokárství jest jenom je,dno'U slož·
kou. Mnohem silněji v něm proniká dědic
lidového ducha a básnický pozorovatel skutečnosti.
Ukazuje se to i v jeho teorii bajky.

Jako pravý romantik grimmovského ražení se
vrací J. Fr. Hruška opětovně k domněle
prostonárodnímu původu bajky: zde prý kolují v ústech
lidu zrovna jako písně a pohádky; zde tvoří pod.
g,tatné jádro vypravování na hyjtách; zde vyslo.
vují "životní názory a mravní ideje starodávných

192