půvabů, její rozkošnické moci; tento serafinislll jest nal1moze pokuse~
o čestné rozřešení wielandovského konfliktu mezi platonismem a
smyslností. Budoucí básnfk »Adamitů« napsal v této době prvního uvolnění
se z kázně konviktu pouze apoteosu dívčí nahoty skladbou »V
pitevně«, kde snad mu na mysli tanul obraz Gabriela Maxe, ale
nadhodil v jednom veršovaném zlomku také oba hlavní erotické motivy
prvního svého velkého díla, motiv Adamllv i Sulamitin.

Z r. 1865 zachovány jsou v pozustaloSoti Čechově dva velké
veršované fragmenty, oba beze jména, bez počátku i bez závěru, první
obsahu výlučně erotického, druhý se směsí poesie milostné a
svobodomyslně. První zlomek má jediné pásmo dějové: dva mladí muži
stravují se nejistotou a žárlivostí lásky k téže dívce, v níž není nesnadno
rozeznat! podobiznu Růženy Kubrové, . kolísající mezi Svatoplukem
a Vladimírem Čechem. Zlomek druhý stojí značně výše: názornější
a plnější verš pomáhá nakresliti postavy ostřeji a podati scenerie
barvitěji; děj jest daleko životnější a hojnější. Básník umí již sloučiti v
dějovou jednotu několik motivu: jeho hrdina Jarmil stoji <mezi dvěma
ženami, svůdnou a smyslnou hraběnkou a prostým, čistým děvčetem
z lidu - a jako v erotice jest rozpolcen i v myšlení mezi požitkářský
materialism a mezi lidovou svobodomyslnost směru čistě
idealistického, slovem: Jarmil jest praeformací Adama a jako Adam
rozhoduje se ovšem též on pro dívčí ctnost, pro službu svobodě, pro
idealism. Hraběnka, v níž Svatopluk Cech chtěl zobraziti ženství
smyslné a rozkladné - zdařilo se mu to nevalně, ježto jeho výraz
se' potácí mezi karatelským rigorismem a nevkusnou materiálností p
jest skizzou k Sulamitě: přesycená a zkažená rozkošnice toužÍ po
očistě pravou láskou a jsouc odmítnuta, mstí se; jejím návodem iest
Jarmil, demokratický pěvec svobody, jat a uvězněn. Plán, široce
exponovaný a velmi zběžně načrtnutý, poskytoval mnohou možnost: v
hovorech J armilov~Tch se zrádným přítelem Otakarem měly býti
projednány hojné otázky současné: rek měl býti postaven doprostřed
svobodomyslného ruchu mládeže; v postavě hraběnky i v řečech
jejích chtěl Svatopluk Čech kritisovati šlechtu a její morálku.

Nedokončiv ani nepropracovav této básně, Čech přece neodložil
jejích motivů, některé opakují se v nevelké básni »Osud chuďasa«,
v níž propuká živý sociální zájem, jiné tvoří útky v osnově rozlehlé
skladby )Anonym«, která rozsahem stoji v čele Čechových prvotin.
40