Ale již r. 1866, když dal })Anonymovi« úpravu definitivní, byl
Svatopluk Čech daleko vice než pouhý nohsled Hálkův. Kdežto právě
"Ooar« trpí odtažitou mátožností, použil Čech v konečné for,mě
»Anonyma« všech příležitostí, které dovolovaly mu uvésti do děje rušné
výjevy kypící životem. Tím, že hrdina poslední verse )}Anonyma«
hledá styk s milovanou princeznou ve společnosti, nabízelo se
Čechovi, aby společnost tu karakterisoval - a tak prožíváme s ním
hostinu u knížecího mecenáše, divadelní představeni, ruch na kluzišti;
sentimentální výlevy ustupují životným popisům v dosti pružné mluvě
konversační a s hojnými šlehy satirickými i nápady humoristickými.
Mladý začátečník, za nímž sotva se zavřely brány gymnasia, zvítězil
již r. 1866 v soutěži s uznaným vůdcem tehdejšího básnictví českého,
s Vítězslavem Hálkem; avšak pouze skromný kroužek studentský
dovídá se o tomto úspěchu. Uvědomoval si tenkráte Svatopluk Čech
sám, jakou vývojovou odpovědnost přejímá v básnických svých
povídkách byronských? Nepřiznal se nikdy, že cítil cokoliv podobného.
víme pouze, že Hálek mu byl auktoritou, zneklidňující jeho ctižádost.
I v onom útvaru básnickém, jenž nejméně hověl jeho nadání, měřil se
s tvůrcem »Careviče Alexeje« a »Záviše z falkenštejna«: v oboru
dramatické básně.

Když r. 1867 ve zlomku »Nic« Svatopluk Cech se sám soudil
a odsoudil postavou blaseovaného požitkáře Václava, připomenu! si,
že již ani divadlo, druhdy vydatný zdroj nadšení. nedovede ho
vytrhnouti z nečinné otupělosti; i povzdychl: »J ak jsem do krás
Shakespearovy Musy noříval se s tichým úžasem. lásky vzdech a
divoký sten hrůzy v duši mé se střetal s ohlasem. A teď Thalie i
Melpomena pozbyla svých opoiiV"~;ch čar :prol mne, svého nebeského
věna, vezdy nudný mi repertoár.« Ohlasy těchto mocných
dramatických dojmu z knihy i z divadla můžeme sledovati kromě nadšeného
proslovu pro ochotnické divadlo ve Vraném z r. 1864 i v scenických
pokusech horlivého obdivovatele Shakespeara a Schillera,
dochovan~kh v rukopisné pozl1stalosti. Úplně mimo hranice vážnějších snah
slovesn~rch stojí čtyři zlomky veseloher, psané v létech 1864 a 1865
a podnícené asi potřebami prázdninového jeviště na venkově, pro
něž Čech skládal také proslovy: drsná komika, plýtvající
šaškovskými situacemi a hrubě burleskními vtipy, začátečnická kresba
směšných ncb pitvorných postaviček ve způsobě Klicperově, snaha po
42