zmatenou symfonií, z níž oddělují se jednotlívé hlasy. Jeho koncepce
jest blíže »Bouří« a »AdamitůrrH než snovému cyklu, odtud i nepoměr
formální. Ukazuje-lí vzrušený sen bojovníkův namnoze do básníkovy
budoucnosti, jmenovitě k prologu »AdamiŤŮ«, nechybí přece ani v něm
lí1otiv{t, jež souvisí se staršl Čechovou produkcí; závěr snu lze přÍmo
nazvati obdobou básně »Umírání«.

Sv. Čech chtěl tu podati názorný přehled všech bojovníků za
svobodu vlasti, myšlenky a lidu. Kdežto však novodobé zápasníky zahrnul
do karaktedstiky všeobecné, z níž rýsuje se jen několik význačněj~ích
jmen, uvedl představitele starověku a středověku na snové jeviště
velmi individualísovaně; každá skupina uvádí se sama výmluvným
čtyřverším. Za antiku mluví sbor Leonidův, jenž položil život za
zákony vlasti, Makabejci jakožto oběti za víru praotců, Gracchové,
osvoboditelé lidu, a konečně Spartakovi otroci, již hájili práv vrstev
nejponíženějších. Středověk zastoupen jest milovníky pravdy
Albigenskymi, obránci národního n:iboženství husity, odpůrci cizáctví
Šv~'cary pod Winkelriedem, srbskými bojovníky u Kosova,
svobodomysln$rmi Geusy a tragickými hrdinami bělohorskými. V matném davu
novodobých reků rozeznává snící vězeň určitěji své padlé druhy,
ozá:~jjé jasem; jemu samému pod šumem praporů a za hlaholu písní
nabízí bílý kůň prázdné sedlo, aby jej zanesl k vítězství... co v
sugestivní básni »Umírání« bylo .hořečnou visí mozku, oslaveno jest tuto
jako osvobodivý sen a podřízeno hlubší historické retrospektivě.

Vlastenecký liberalism a slovanská demokratičnost Svatopluka
Č~cha pojímají v rétorické této skladbě odboj, vzdor a vzpouru proti
Misku ve smyslu co nejširším a proto také co nejmatnějším. Za
bojovníka svobody platí mladému nadšenci každý-, kdo se vzepře porobě
a otroctví, buď jeho vnitřní popud a Konečny'T jeho cíl jakýkoliv. Tak
z mlžneno davu zápasníků »za vlast, právo, pravdu, svobodu, světa
ob!1ovení« rýsují se určitěji obhájci šlechtického státu spartského,
s Leonidou v čele, vedle gracchovských demokratických republikánů
a vedle vzbouřených otroků římských, podrývajících tutéž republiku;
ruku v ruce s přísnými pravověrci Makabejskými jdou kacíři
Albigenští; proti krutovlúdě ture'cké protestuji Srbové se stejnou
rozhodností jako nizozemští Geusové proti absolutismu panovníka
nejkatoličtějŠího. Toto svobodomyslnictví podbarvené nacionalisticky, proniká
jmenovitě tam, kde básník se dotýká českých dějin náboženských:

79